„Mám pořád dobrou pozici, ale stejně platí, že musím všechny porazit,“ říkal Šonka. Vede o čtyři body před nedělním německým vítězem Japoncem Murojou.
Čtyři body znamenají, že pokud Muroja v polovině října v Indianapolis vyhraje, Šonka musí být nejhůře druhý. „Bude to velký stres, ale doufám, že bude pro všechny stejný.“
Zpět k německému závodu. V něm jste ukázal obrovskou sílu v semifinále, kde jste v přímém souboji porazil Kanaďana McLeoda, velkého rivala v boji o titul. Jak náročné to psychicky bylo?
Snažil jsem se, aby mi nic moc neprobíhalo hlavou - kromě trati a toho, na co se před letem potřebuji soustředit. Samozřejmě to byl tlak, protože šlo o duel, který mezi námi dvěma mohl rozhodnout. Ten, kdo by prohrál, by měl mnohem horší pozici pro poslední závod. Ale snažil jsem se všechno hodit za hlavu, což není jednoduché. Ovšem můj tým mi pomáhal, jak mohl. Podařilo se a já ho porazil.
Vy jste přitom první kolo vyhrál. Měl jste dostat snadnějšího soka, jenže McLeod svůj let pokazil a postoupil posledním časem. Jak moc to naštvalo?
Jsme na to zvyklí. Když Pete letěl první kolo, věděl, že jeho soupeř nasekal chyby. Věděl, že může letět průměrně a byl by hloupý, aby se vygéčkoval (byl diskvalifikovaný za překročení přetížení). Letěl tak, aby neriskoval. Ale v té osmičce (semifinále) už si soupeře nevyberete. Všichni jsou rychlí.
Jak jste prožíval tu hodinu a půl čekání na souboj s ním?
Mám různé způsoby, jak se soustředit. Od přeskakování švihadla, přes koukání do výsledků a sledování, co dělá vítr, až po civění do zdi. Ale nebylo jednoduché se na duel s Petem připravit, nenechat se vystresovat.
Co tedy pomohlo?
Dost jsem zapojil švihadlo. Pomáhal i brácha, ale došlo také na zírání do zdi.
Až do finále jste byl suverénní, mezi nejlepší čtyřkou jste ale zaváhal. Proč?
Strašně jsem se bál to nepřegéčkovat, protože když člověk chce, tak má moc síly. A má rudo před očima. Slyšel jsem v rádiu, že měl Juan Velarde špatný čas. Tak jsem věděl, že stačí velmi průměrný let, abych byl na pódiu. A bál jsem se zbytečně moc. Bylo to příliš bezpečné, mrzí mě to. Když si to zpětně analyzuji, vidím to. Jenže člověk se ve vzduchu rozhoduje ve zlomku vteřiny. Je to i o tlaku a velmi snadno udělá chybu. Takže třetí místo je dobré, ale mohlo to být lepší. Měl jsem to ve finále pustit víc.
Před posledním závodem máte náskok čtyř bodů. Co to znamená?
Je to super pozice pro poslední závod, ale mohlo to být klidně lepší. Už jsme mohli mít hezký výsledek, abychom byli víc v klidu. Teď může přijít jedna chybička a je to pryč. Ale platí to i u nich. Kdo to ustojí lépe, tak vyhraje v Indy a i celý šampionát. A kdo z nás udělá chybu, má po žížalkách. Nemám náskok, který by si nedal smáznout. Ani když budu na bedně, nic to neznamená. Protože když Joši vyhraje, já budu třetí, tak má titul. Musím stejně všechny porazit. Bude to obrovský stres, ale doufám, že bude pro všechny stejný.
Mrzí, že jste v Německu neskončil alespoň druhý, protože byste pak měl o tři body víc?
Mrzí to moc. Byla to jedna desetina a vím, že poslední otočku jsem letěl až moc na jistotu. Tam jsem ztratil. Ale ta brána se ke mně blíží 360 km/h a trefit to místo, kdy člověk zatáhne, není jednoduché. Zvlášť s tím stresem.
Fandily vám stovky Čechů. Jak motivující to bylo?
Lidi udělali úžasnou atmosféru, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Byli jsme s Petrem Kopfsteinem (druhý Čech v seriálu) za nimi na tribuně. Měli jsme od nich obrovskou podporu a mě osobně nabíjeli do závodu. Ale zase je to tlak, odpovědnost, aby člověk předvedl výsledek a oni neřekli, že sem jeli zbytečně. Chtěl jsem pódium, tak snad se jim ten závod líbil.
