Pět let, dvě úplně jiné hráčky, podobná situace. Že je královská pozice na dosah ruky? „Zatím je to ruka LeBrona Jamese, řekl bych,“ usmál se Kotyza. Plíškovou vede od této sezony a ví, že na antuce není elitní hráčkou. Ale co není, může být. Kotyza tomu věří a do Plíškové chce takovou víru tankovat po galonech.
Zase můžete být trenérem světové jedničky. Minimálně teoreticky. Dělá to s vámi něco?
Nic. Pokaždé, kdy by na to měla přijít řeč, si řeknu: Do práce to nic nepřináší. Ano, zkusme si to čistě hypoteticky: Jsi druhá, chceš být první. Co to ve skutečnosti znamená, že musíš udělat? Někdo si poví: Stačí mi tolik a tolik bodů. Stačí, když tenhle vypadne. Ale jakmile se jí tohle dostane do hlavy, zablokuje to práci, na které spolu děláme.
Takže tyhle debaty odrážíte?
Nechci, aby to vyznělo alibisticky, ale řeč na to absolutně nepřichází. Negativně to ovlivňuje práci, zamořuje ji to jako jed. Špatně by se nám dělalo.
Co vám v tomto dala zkušenost s podobnou situací u Kvitové?
I když se to s Péťou nepovedlo, něco se mi osvědčilo. Veškerá práce směřovala jasně. Zlepšíš výkon. Vylepšíš tohle, abys porazila tuhle hráčku – a body se pak sečtou. Všichni víme, jak to je. Serena (Williamsová) se letos dostala na první místo v okamžiku, kdy ani nehrála a zjistila, že je těhotná.
Navíc sama Karolína daleko více sní o zisku grandslamu, že?
I já bych byl radši, kdyby se jí povedl velký výsledek spojený s emocí. Aby si mohla říct: Jo, vyhrála jsem velký turnaj! Pak bude mít i pocit zadostiučinění.
Je těžké udržet pracovní režim bez ohledu na vše okolo?
Bavíme se spolu takto: Podívej, hraješ tohle a tohle, potřebuješ se zlepšit. Čeká tě tahle holka a měla bys hrát tohle. Jak se to povede, záleží jen na ní. Ale je těžké to nevnímat, neslyšet, nevidět.
A nepsat.
Tomu úplně rozumím. Pro ni ale je úkolem toho vnímat co nejmíň. Čím víc se tím zasytí, tím hůř podle mě bude hrát.
Jde to? Vždyť vaše současná svěřenkyně je známá tím, že tenis sleduje vážně často.
Ona je slušný maniak. Někdy je toho až moc, ale je to znamení, že pro ni tenis znamená hodně – když se dívá na cizí zápasy, které by ji vůbec nemusely tangovat. Já se snažím najít na tom to pozitivní. Taky to trochu odlehčit, aby neobědvala a zrovna nekoukala, že dal Rafa Nadal pěkný bekhend po lajně.
Takže se dívá nejen na konkurentky, ale i na mužský tenis?
Kája je schopná sledovat úplně všechno. Snad i debly. (úsměv)
Byť je nyní v Paříži turnajovou dvojkou a ještě k tomu jednička Kerberová vypadla, na antuce je pořád úkolů hodně. Vždyť jste prvním koučem, co ji na Roland Garros dovedl do 3. kola!
Nevím, jestli je úplně výkon na Nobelovu cenu za trénování. Ale budiž. Víme, jak to s antukou má. V téhle situaci jsem momentálně rád, že to zvládla.
Na čem přesně nejvíc pracujete?
Hlavně jsem říkal klukům z týmu, že pokud dostanu šanci ji vést dál, slíbil jsem, že ji příští rok připravím ještě líp. Plánovali jsme, že 14 dní popracujeme, ale trhali jí osmičku a brala antibiotika. Jinak to nejsou žádná velká tajemství. Když klouže, připadá si nejistá; tím, že nikdy nebyla zvyklá dávat moc nohy dolů, se necítí komfortně a nechce se jí tolik tlačit. Já myslím, že může. Že se trochu podceňuje.
Jde to i díky její ochotě dřít, že?
Zásluhou práce, co udělali na kondici, vím, že se do těch pozic může dostávat. Jen to ještě kompletně nepřenesla na kurt. Je to takové odhalování limitů. A snažím se, aby se ještě trochu odbrzdila a hrála kurážněji i výměny. Když odečtu servis, mohla by být ještě aktivnější.
Plíšková a její taháky. Kouč píše hezky, směje se Pro kamery je to vděčné. Karolína Plíšková působí jako pilná školačka: při pauze sáhne do tašky, vyndá papír popsaný úhlednými poznámkami – a „šprtá“. I tohle má nejlepší českou tenistku současnosti táhnout vpřed. „Takový střípek naší spolupráce,“ popisuje kouč David Kotyza, jehož rukopis je možno na dálku v televizních záběrech sledovat. A v době, kdy spojení propisky a papíru už vypadá takřka archaicky, slýchá pochvaly. Zatím jí Kotyzovy „taháky“ pomohly v 1. i ve 2. kole. „Jedna část je technicko-taktická, druhá mentální,“ přibližuje trenér, který papír popisuje znovu a znovu. „Na každý zápas máme různé postřehy, co víme jen my dva. Z tréninku o mně i o soupeřce,“ dodává Plíšková. „Některé věci se opakují, ale pokaždé je to napsané trochu jinak.“ Na Roland Garros je z ní v tomto směru náruživá čtenářka. „Většinou to nepoužívám,“ přiznává. „Ale když trošku nevím, podívám se. Tady v obou kolech – a vždycky, když jsem poznámky vytáhla, se mi začalo dařit. Asi to budu muset dělat častěji.“ Pokud dojde na psanou pomoc i do třetice, co na nich může být před sobotním duelem s Němkou Carinou Witthöftovou? „Poslední zápas byl výborný trénink na další kolo,“ oceňuje Kotyza, že Plíšková zvládla třísetový mač s mladou Ruskou Alexandrovovou. „Witthöftová je velmi solidní, ale ne taková hráčka, že by měla mít Kája obavy. Když si přenese to dobré a bude se soustředit hodně na sebe, má velkou šanci.“ Pak by mohl „čtenářský kroužek“ pokračovat. |
