Ale ona jej hraje, vždyť zasáhne do 1. kola Roland Garros. Proto Kvitová tak často opakovala spojení: „Jsem šťastná.“
Za to, že se přes skepsi mnohých vrátila na kurty. A především za to, že je živá a - v rámci možností - zdravá. „Byly to opravdu těžké časy. Ale teď se sen stal skutečností,“ řekla v Paříži. A na dotaz, zda může popsat svoji cestu zpět, se na tiskové konferenci usmála: „Máme jen patnáct minut. Nevím, jestli to stihneme.“
Lékař Kebrle: Petra chtěla zkusit Paříž, ale já byl skeptik Chirurg z Vysokého nad Jizerou Radek Kebrle |
Jak váš těší reakce všech zástupců tenisového světa tady v Paříži?
Je to moc milé. Všichni vypadají překvapeně, ale slyším jen hezké věci. Hodně štěstí, vítej zpátky, drž se... A mně taky chyběli - jasně, s řadou lidí jsem byla v kontaktu, ale je super být s nimi zase přímo tady na místě. Je to taková moje rodina.
Kdy jste se vlastně rozhodla, že to na Roland Garros zkusíte?
Říkala jsem si, to by byla krása hrát Wimbledon. A pak zjistíte, že Roland Garros je za měsíc - to by byla pecka... Ale celou dobu jsem nevěděla, co se přesně stane; pořád to nevím. Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Musím někde začít.
Není to až příliš nablýskané jeviště?
Vím, že je to grandslam, ale pro mě je to v tuhle chvíli ještě něco víc. Hlavně až budu zase zpátky na hřišti. Navíc platí, že sedět dva týdny doma a jenom trénovat, to by nebylo ku prospěchu po psychické stránce, pokud bych tady mohla teoreticky hrát. Beru to tak, že můžu hrát a musím někde začít. Proč to oddalovat, když už to tak nějak jde.
Návrat na antuce vám nevadí?
Mně teď nevadí víceméně asi nic. Je jedno, jestli to je antuka, tráva nebo beton. Jsem ráda, že jsem to stihla ještě před Wimbledonem.
Čemu jste se v trénincích věnovali nejvíce?
Trenér (Jiří Vaněk) se mnou nezažil zrovna dobrý začátek spolupráce: nejdřív únavová zlomenina a pak tohle. Děláme spíš jednoduché věci, na nic zvláštního není čas. Není to lehké. Ale snad se mnou zažije i dobré časy, aby mohl trénovat to, co opravdu chce. Pere se s tím dobře.
Patří fakt, že se nyní chystáte v Paříži, mezi největší úspěchy vaší kariéry?
Myslím, že to je největší vítězství, jaké jsem kdy měla. Přežila jsem, mám všechny prsty, můžu hrát tenis a jsem tady. Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Ne moc lidí věřilo, že se můžu vrátit zpátky, že můžu hrát tenis. Nikdo neví, jak to bude do budoucna. Ale já jsem pozitivní člověk a beru to, jak to je. A těším se z každé maličkosti.
Jaké to tedy je být zpátky?
Je to zvláštní. Moc jsem se těšila, až tento moment přijde – a nikdo nevěděl, jestli vůbec přijde. Je nádherné být zpátky, vidět známé tváře a hlavně hrát tenis. Myslím, že si to budu užívat o to víc.
Na kolik procent je vaše levá ruka v původním stavu?
Stoprocentní to není. Pořád jsou místa, kde se to nepohybuje tak, jak by mělo. Síla v ruce není taková, jakou bych potřebovala, abych pořádně stiskla věc. Pořád nedám prsty do pěsti, což může trvat dalších šest měsíců.
Omezuje vás něco při držení rakety?
Měla jsem poraněných všech pět prstů a dva nervy, které pořád necítím. To je asi teď největší problém, ale jsem ráda, že jsem nemusela měnit techniku. Když chytnu raketu, je to víceméně hodně podobné jako předtím. Ruka si zase zvyká na zátěž. Ze začátku jsem nemohla švihnout, spíš jsem míč tlačila bez rotace. Teď už je to příjemnější.
@WTA @Petra_Kvitova @rolandgarros that is fantastic!!! Welcome back indeed Petra!!!!
Na tréninku vám to občas lítalo opravdu hezky.
Fakt jo? Jsem ráda za progres, protože každý den se ruka cítí líp a i já jsem hrála líp. Kdybyste to viděli na začátku, tak byste dnešnímu tréninku nevěřili. Z tohoto pohledu jsem na sebe hrdá.
Dáváte si pro letošek konkrétní cíle?
Ne, žádné momentálně fakt nemám. Asi si pamatujete, jak jsem zakončila loňskou sezonu.
V laufu a s plánem, že byste se v roce 2017 ráda stala světovou jedničkou...
Proto svádím vnitřní boj, protože můj tenis není takový, jak bych si představovala. Ale každým dnem se lepším a posouvám. Letos bych opravdu chtěla jen to, aby ruka vydržela. Abych odehrála pár zápasů, abych se vrátila do tenisového kolotoče, byla zdravá a mohla trénovat. Protože o tom to všechno je. Hlavu už pak nějak naprogramuju.
