Podle libereckého veterána a blokaře Lubomíra Staňka, který je v jedenačtyřiceti letech nejstarším hráčem základních skupin letošní Ligy mistrů, jsou zkušenosti získané v takových zápasech hlavně pro jeho mladší spoluhráče neocenitelné.
„Mají pro ně cenu zlata. Když přemýšlí o tom, že by chtěli jít jednou hrát ven, tak vidí, že na sobě musí ještě hodně makat,“ tvrdí liberecká opora a někdejší český reprezentant Lubomír Staněk, jenž strávil dlouhá léta v kvalitní francouzské lize.
Ve druhém setu jste byli hodně blízko k vítězství, proč to za stavu 23:21 pro vás nevyšlo?
To nás určitě hodně mrzelo. V tu chvíli šel na podání jejich nahrávač a vzal to na sebe. Na tom servisu to pak domlátil a my jsme to neodztrátovali. Je to škoda, s Rzeszówem v prvním kole doma nám to vyšlo, vyhráli jsme dva sety, ale s Berlínem ne. Jsme teď trochu v útlumu a do soboty, kdy hostíme v extralize první Kladno, se z toho musíme dostat a jet dál.
Prohráli jste 0:3, byly na hře Dukly nějaká pozitiva?
Neříkám, že to bylo z naší strany úplně špatné, ale přece jen ta převaha soupeře vidět byla. Když jsme jim někoho dostali naší hrou ze základní sestavy, tak přišel z lavičky ještě lepší hráč. Berlín je prostě dobrý, ale podle mě hratelný byl. Každý prohraný set mrzí, ale musíme se z toho poučit. Poznali jsme, že nesmíme hrát alibisticky. Nějaké naše lehké servisy na začátku nás rozsekaly a pak jsme nevěděli, kam skočit. Musíme tlačit na podání, což nám v poslední době právě moc nejde ani v naší lize. Na to se musíme zaměřit a zase si pak začít pomáhat obranou.
Co přinášejí zápasy s elitními evropskými celky v Lize mistrů?
Hlavně pro mladé kluky se takové zápasy cení zlatem. Tady se to hraje prostě jinak. Když přemýšlí o tom, že by chtěli jít jednou hrát ven, tak vidí, že na sobě musí ještě hodně makat.
Co by se muselo stát, abyste Berlín porazili?
Všichni bychom museli hrát bez chyb na sto procent asi jako v posledních třech setech proti Rzeszówu, kdy jsme najednou byli v takovém tom správném transu. Navíc jsme teď neměli zraněného Adriana Patuchu na univerzálu, který by to možná po prostřídání zvedl. Ale obecně je to o tom, že týmy jako je Berlín si mohou dovolit nakoupit výborné reprezentanty různých zemí, kteří ale třeba sedí při zápasech jen na lavičce a střídají. Ale když se v takové kvalitě trénuje, tak se pak v takové kvalitě i hraje.
Ředitel klubu Pavel Šimoníček před časem přirovnal vaše soupeře ve skupině k fotbalovým týmům Barceloně, Realu a Bayernu. Je opravdu síla Berlína, Civitanovy a Rzeszówa taková?
No, něco na tom bude. Pro nás je obrovský úspěch už to, že jsme se do závěrečné fáze Ligy mistrů dostali, protože oproti loňsku zkrouhli počet týmů ve skupinách na dvacet a my jsme se tam na úkor silných klubů třeba z Turecka nebo Ruska dokázali dostat. Proto má pro nás každý získaný set, každý získaný bod nevyčíslitelnou cenu. Jedeme dál, nechceme být až takoví outsideři. Teď chceme zkusit něco udělat v Berlíně a pak odehrát co nejlíp domácí zápas s italskou Civitanovou.
