Zdá se, že jediné, co Murray potřebuje k velkým triumfům, jsou rady chlapíka pocházejícího z Ostravy. Nekočuje s ním po všech akcích, neučí ho údery, zůstává v pozadí, v hledišti neukazuje emoce, skrývá se za tmavými brýlemi.
A přece jeho podpora účinkuje až zázračně. Síla zvaná Lendlův efekt žene devětadvacetiletého Skota na trůn. Ovládne-li tento týden podnik série Masters v Paříži a Novak Djokovič vypadne nejpozději v semifinále, stane se Murray 26. jedničkou žebříčku ATP od zavedení bodového hodnocení v roce 1973.
„Každým vítězstvím jsem o krok blíž, ale ještě mě čeká dlouhá cesta. Ze stovky k padesátce se postupuje mnohem snáz než ze dvojky na jedničku,“ řekl poté, co v neděli ve Vídni zdolal Jo-Wilfrieda Tsongu 6:3, 7:6. Vyhrál patnáctý zápas za sebou a po kláních v Pekingu a Šanghaji získal třetí trofej v řadě.
Takřka identický obrázek - Andy Murray po triumfech ve Vídni (vlevo) a v Šanghaji.
Murrayho útok na vrchol přitahuje nejen na britských ostrovech nevšední pozornost. Svržení Djokoviče by bylo přelomovou událostí. Vždyť od 1. února 2004 si pozici jedničky navzájem půjčovali jen Roger Federer, Rafael Nadal a Djokovič.
Murray by se jí mohl ujmout jako druhý nejstarší muž v historii po Johnu Newcombovi, jenž se v červnu 1974 stal králem ve třiceti. Mohl by stvrdit svou příslušnost k „Velké čtyřce“, do níž ho znalci zařazují právě k Federerovi, Nadalovi a Djokovičovi.
„Nepřekvapilo by mě to,“ tvrdí někdejší hvězda Jan Kodeš. „Murray je v poslední době o dost lepší než ostatní. Má nejstabilnější výkonnost, úžasnou jistotu, skvělý pohyb i nejlepší return. Věří si.“
Jsi pašák, Andy!
Britský deník The Telegraph chválí Murrayho za zlepšený druhý servis i říznější forhend. A připomíná blahodárný účinek Lendlova efektu: „Angažování Ivana Lendla pro hlavní turnaje bylo zlomovým tahem. Na Murraym je znát větší psychická odolnost a odvaha riskovat.“
Dějiny se opakují. Prvně si Lendla najal coby zoufalý čekatel na velký triumf. V dalších dvou sezonách (2012, 2013) s legendou v zádech získal zlato na londýnské olympiádě, svůj první grandslamový titul na US Open a stal se prvním britským šampionem Wimbledonu po 77 letech.
Předloni se rozešli, načež Murray poněkud zvolnil, ale v květnu 2016 po Roland Garros si znovu plácli. Od té chvíle nepobíhá po kurtech větší pašák, než je Murray. Má bilanci 41-3. Posbíral pět trofejí včetně wimbledonského poháru a zlaté olympijské „placky“ z Ria.
Využívá zdravotních potíží Federera s Nadalem a Djokovičovy duševní i tělesné nepohody. Po Wimbledonu pravil: „Dřív mě zajímaly jen grandslamy, teď jsem víc nabuzený na všech akcích v průběhu roku. Být jedničkou určitě patří mezi moje cíle, už jsme o tom v týmu mluvili.“
Guru z Ostravy
Jak důležitým členem Murrayho gangu je Lendl? „Není tolik vidět, ale nejspíš funguje jako Andyho guru,“ tvrdí Kodeš. „Mladá generace se chová, jako by všechno věděla nejlíp. Odmítá poslouchat starší a vstřebávat jejich zkušenosti, což platí ve všech profesích. Murrayho moudrost spočívá vtom, že si poradit nechá.“
A tak se Murray drápe vzhůru též díky Lendlovu vlivu. Po Roland Garros se „nepřemožitelný“ Djokovič vznášel v nebi s kosmickým náskokem osmi tisíc bodů. Teď jich má pouze o 415 víc než Murray. Po US Open, kde ho ve finále utloukl Stan Wawrinka, nastoupil jen v Šanghaji, jinak odpočíval.
Po příletu do Paříže potvrdil, že vnímá sokův nápor a cítí napětí. V jeho půlce pavouka na něj číhají Dimitrov, Čilič, Wawrinka, Goffin či Thiem. Poroučí-li se už ve čtvrtfinále, stačí Murraymu k životnímu úspěchu účast ve finále.
„Chce se mi jít na dvorec a bojovat o každý míč, protože v sázce je hodně,“ cituje Djokoviče oficiální stránka ATP.
Murrayho finiš je ale drtivý. Nepředběhne-li Srba v Paříži, může to vzápětí zvládnout na domácí půdě v Londýně - na Turnaji mistrů.
