Když při mečbolu odlétl míček do autu, položila se Cibulková v singapurské aréně na kurt a v euforii se rozbrečela. Přepadly ji emoce, až ruská soupeřka Světlana Kuzněcovová odešla na lavičku a tradiční podání rukou - byť z ruské strany trochu vlažné - se konalo tam.
„Světa hrála nejagresivněji, co jsme kdy proti ní hrála. Nehrála jsem celou dobu výborně, ale v nejtěžších momentech a v koncovkách druhého a třetího setu jsem to vydolovala až z paty. Proto možná byla tak naštvaná, protože cítila, že má navrch a mohla to dorazit. Ale já jsem to otočila. Postup do finále je něco úžasného,“ řekla 27letá Slovenka.
Na zprávu o tom, že se dostane ze skupiny, přitom nervózně čekala na hotelu. Už měla sbaleno i na dovolenou. Místo toho si v neděli zahraje o titul na Masters.
Co jste prožívala po vítězství? Rodiče byli hodně dojatí, že?
Bylo to úplně strašně krásné! Rodiny jsem si ani nevšimla, protože jsem byla zaměstnaná sama sebou a všemi svými emocemi, že jsem se soustředila na sebe. Rodiče jsou přešťastní, byl pro ně zážitek už jenom to, že jsem je vzala sem. Finále jsme měli možná v plánu my s trenérem, ale rodiče o tom ani nesnili.
Váš otec Milan zápasy prožívá hodně emotivně, teď bouchal do hrazení. Kuzněcovová trochu naznačila, že to bylo neprofesionální chování. Vy jste tátu vnímala?
Ne, ne. Rodiče mají vlastní box a já se soustředím na trenéra, fyzioterapeuta a manžela. To je taková stálá trojka z turnajů. Koukám se jenom tam. Rodiče nevnímám, protože by mě to mohlo někdy až rozladit. Jen minimálně se na ně podívám po dobrém míči, jinak se držím své klasické rutiny.
Kuzněcovová odešla před třetím setem na dlouho do šatny. Jak těžké bylo čekat?
Zdálo se mi to trošku delší, ale nevnímala jsem to. V tenise se vyhrává a prohrává zápas právě v přestávkách, protože tam je šance přemýšlet. Je to o emocích a myšlenkách, které máte v hlavě. Nebylo snadné mít nastavenou mysl na to, co chci jít dělat a že chci hrát agresivně. Mohlo mě napadnout: Proboha, hlavně to teď neztratit! Ale kdybych měla v hlavě negativní myšlenky, tak nezačnu třetí set tak dobře. K úspěchu mě dovedla mentální síla.
Ruska se vás zřejmě snažila rozhodit. Byla byste schopná udělat to samé?
Já to nedělám, když se potřebuju převléknout, převléknu se a jdu zase hrát. Nesmím se nechat vyvést z rytmu.
Máte za sebou nejdelší sezonu v kariéře, hrála jsem pod tlakem na turnaji v Linci, abyste se sem vůbec kvalifikovala. Teď jste bojovala skoro dvě a půl hodiny o finále. Pořád kmitáte nohama po kurtu. A nevypadáte vůbec unaveně.
Ale jo, jsem unavená, jsem hodně unavená. Můj kouč to ví a můj manžel ještě lépe. Když jsem unavená, tak mám svoje nálady.
„Chci Kerberové oplatit porážku!“
Nemáte teď zahlcený telefon gratulacemi?
Používám dva telefony, jeden mám osobní, na kterém jsem měla hodně zpráv. A kdybych si pustila ten druhý, tak bych zabila dvě hodiny odepisováním. (smích)
Dokážete si představit, co se teď děje na Slovensku?
Musí to být pecka, ale naučila jsem se nečíst zprávy. Teď se musím soustředit na sebe a pak si to můžu užít.
Ve finále vás čeká Angelique Kerberová. Co vy na to?
S Angie to bude těžké, hraje neuvěřitelně, je světová jednička. Ale první zápas jsem tady s ní prohrála těsně a byl to skvělý tenis. Přeju si oplatit jí porážku, chci na kurtu nechat všechno.
V roce 2014 jste prohrála ve finále Australian Open s Li Na. Pomůže vám tahle zkušenost?
Obojí je velká, i když trochu jiná, věc. Do zápasu s Číňankou jsem nastupovala s tím, že jsem ji nikdy v kariéře neporazila. Asi na mě měla tenis. Navíc jsem byla ve finále grandslamu, wow... Každopádně jsem ráda, že už mám tu zkušenost. Jsem jiná hráčka, v neděli chci prostě vyhrát!
