V jistém směru to bohužel platí.
Woods, jeden z nejslavnějších sportovců dějin, už 8 let nevyhrál turnaj kategorie major a pravděpodobně bude příští týden chybět i na Masters v Augustě.
Je často sám doma, ve své haciendě za 60 milionů dolarů, kde tráví dny hraním videoher. Trápí jej zničené zdraví, dostává se z operací zad. A nejspíš už nikdy nebude tím, na koho si fanoušci zvykli.
Co se stalo?
Tak zní titul textu, který vydává magazín Sports Illustrated. Autor Alan Shipnuck mluvil s desítkami lidí z Woodsova okolí; jeho výjimečný článek má 16 stran A5.
Takže ještě jednou. Co se stalo?
„Nemám odpověď. A nejsem si jistý, jestli ji zná sám Tiger,“ řekl Shipnuck a popsal největší dojem, který v něm zůstal: „Že byl Tiger Woods už opravdu unaven z toho, že musí být Tigerem Woodsem. Sváděl vnitřní boj, což lidé okolo něj viděli a cítili. A cestou, jak to vyřešit, dle něj byla jen sebedestrukce.“
Ta vyvrcholila bouřlivou odlukou a následným rozvodem s modelkou Elin Nordegrenovou, léčbou na klinice sexuální závislosti, životem v přímém přenosu bulváru.
Shipnuck popisuje kapitoly z Woodsova života, od mládí přes začátky a slávu až po pád. Střípky se v důsledku slévají v obraz muže, který měl být vyvolený - a dlouho jím skutečně byl. Ale také jej to ničilo.
Když v roce 1998 cestoval s otcem Earlem po JAR a přijal je Nelson Mandela, Earl Woods si napsal: „Poprvé v životě potkal Tiger bytost sobě rovnou.“ Když Nordegrenová chtěla oslavu za první výhru na turnaji, Woods jí opáčil: „Já výhry neslavím. Jsem k nim předurčen.“
Woods byl schopný při čekání na klecové potápění s bílými žraloky jen tak skočit do moře; už jej to nudilo. Žhnul adrenalinem. Své soky ignoroval, čišely z něj triumfy.
Ale jako by jej to vevnitř spálilo.
Jeho otec zemřel v roce 2006, načež Woods odehrál mizerný turnaj a sokové tvrdili: Hleďte, má srdce, rozhodil jej smutek. „Spíš si konečně mohl dovolit nebýt Tigerem Woodsem, vyskočit z role,“ říká drsně, ale upřímně jeho bývalý kouč Hank Haney.
Chvíli poté se Woods upnul na ideu, že by mohl nastoupit k elitní armádní jednotce Navy Seals, bláznivě dřel na fyzičce. Golf jej už unavoval. Být Tigerem, králem džungle sportu, rovněž.
Po skandálu se změnil. „Dřív šel a vypálil do vás pohledem díru; byli jste pro něj vzduch,“ říká Jason Gore, jenž ho zná od puberty. „Najednou se mě ptal na ženu a děti. Zjistil, že svět nabízí víc než jen golf.“
Milejší, ale horší hráč, takový teď je. „Tygr chtěl do jisté míry být chycen,“ soudí Haney. Woods žije osamělý život, mnoho nečeká ani od své kariéry. Když letos smířeně (až rezignovaně) líčil, že už žádný další úspěch nemusí přijít, jeho přítel z okruhu Steve Stricker uvedl: „Nikdy bych nevěřil, že tohle jednou vyjde z jeho úst. Mám o něj obavy.“
Zkusí Woods ještě pár turnajů?
Připíše si dokonce někde triumf?
Stáhne se do ještě větší samoty?
Či dojde životního štěstí?
Relativně běžná otázka „Co se stalo?“ se větví, zamotává. „Znázorňoval sílu, jíž nikdo nerozuměl,“ popisuje Geoff Ogilvy, bývalý šampion US Open. „Proto chceme vědět, proč a jak ji ztratil, jenže to asi netuší ani Tiger sám. Ne že by snad ještě musel někomu něco dokazovat. Ale všichni cítíme, že by si jeho příběh zasloužil trochu jiný konec.“
