Vévodí pořadí Diamantové ligy, ale uvědomuje si, že za to si koncem srpna na mistrovství světa v Pekingu nic nekoupí. „Atletický sportovní život je zvláštní v tom, že záleží vždy na jednom závodě v sezoně,“ říká 32letý Vítězslav Veselý během soustředění v Nymburku. „Když ho zvládnete, je sezona úspěšná, i když předtím nemáte žádné výsledky. Pokud ho nezvládnete, tak vám ani předchozí excelentní výsledky nemusí pomoct. V tom je to trochu loterie.“
Napadá vás často: Já budu vlastně v Pekingu obhájcem titulu?
Slýchám to od novinářů. Ale neřeším to. Nijak mi taková role v Pekingu nepomůže ani neublíží, každý závod začíná zase od znova. Poperu se o co nejlepší výsledek. Letos bude závod mnohem otevřenější. Spousta lidí letos hází daleko.
Keňan Yego a Trinidaďan Walcott dokonce až za magických 90 metrů. Překvapilo vás to?
Malinko ano. Za poslední roky jsem měl v hlavě nastaveno, že 90 metrů je opravdu výjimečný výkon. A teď se to prolomilo. Oštěp podle mě znovu najíždí na léta, která budou úrodná na velké výkony. Nastoupila mladá, kvalitní generace.
Co jste vy? Střední generace?
Spíš ta starší. Podle občanky určitě.
Vyhecuje vás vědomí, že celková úroveň oštěpu šla nahoru?
Určitě konkurence pomáhá, stejně jako v ekonomice nebo kdekoliv jinde. Neusnete na vavřínech, když cítíte tlak okolí. Yega vyhecoval na Diamantové lize v Birminghamu můj hod (88,18 metru v poslední sérii) natolik, že předvedl výjimečný hod za 91. Kdybych ho tehdy nepřehodil, on by dál už ani neházel a devadesátku by možná ani neměl. Vzájemně se popostrkáváme.
Koho nyní považujete za největšího soupeře na mistrovství?
Tera Pitkämäkiho. I když nemá hozeno nejdál, je pro mě nejlepším oštěpařem sezony. Určitě mohou daleko hodit i Yego a Walcott, ale oni ty Terovy zkušenosti nemají.
Jak moc tři týdny před šampionátem už na Peking myslíte?
Je dobré na něj myslet. Mobilizuje vás to v tréninku a tělo se začíná fyzicky i psychicky připravovat. Jen to nesmíte přehnat, aby vám ty myšlenky neomezovaly spánek.
Psychická příprava těla u vás spočívá v čem?
Ta je o mozku, ten ovlivňuje všechno, i vaše fyzično. Určitá pozitivní nervozita směrem k závodu postupně narůstá, až se všechno sejde v pravou chvíli. Kdyby mi někdo řekl, že teď hned budu házet na mistrovství světa, nedokázal bych to. Musíte k tomu dni dojít.
Vítězslav VeselýČeský oštěpař se narodil 27. února 1983 v Hodoníně. Do absolutní světové špičky prorazil v roce 2012, kdy se stal mistrem Evropy v Helsinkách a později na olympiádě v Londýně po vítězství v kvalifikaci obsadil čtvrté místo. O rok později vybojoval titul mistra světa v Moskvě a loni přidal stříbro z mistrovství Evropy v Curychu. Jeho trenérem je světový rekordman a trojnásobný olympijský vítěz i mistr světa Jan Železný. Osobní rekord Veselého z roku 2012 má hodnotu 88,34 metru. |
Jste už čtyři roky v absolutní špičce. Změnily vás?
Jsem psychicky odolnější. Když už se vám něco povedlo vyhrát, mírně vás to uspokojí a příště jste klidnější. Ne že bych měl splněno, ale nemusím si už nic dokazovat. Což pak může být výhoda proti těm mladším, kteří bývají v nejdůležitějších závodech často přemotivovaní nebo začnou zbytečně blbnout.
Co pro vás znamená sláva?
Někdy mě potěší, když si malé děti přijdou pro autogram. Ale jinak neházím oštěpem kvůli slávě. Ani nevnímám, že bych byl kdovíjak slavný. Spíš si myslím, že nejsem. Snad jen trochu známý. Ale nic, co by se tady v Česku nedalo přežít.
Po nešťastném čtvrtém místě na olympiádě v Londýně 2012 jste tvrdil: Mělo se to stát, aby mě to posunulo dál. Tak se zbavujete případného zklamání?
To je spojené s mojí vírou v Boha. Vložil jsem svůj život do jeho rukou a on ví, co je pro mě nejlepší.
Poslední dobou vás tedy za vaši práci odměňuje medailemi?
Třeba to není ze strany Boha odměna, třeba to je součást mé výchovy. Já vítězství neberu jako odměnu. Říkám si: Děje se to proto, abych si něco uvědomil.
Někteří sportovci tvrdí, že jim víra v Boha pomáhá i v průběhu samotného závodu. Jste i vy takový typ?
Ne, při závodě tohle vůbec neřeším. Prostě jdu na stadion a vím, že musím předvést, co je ve mně, a prodat svůj potenciál. Není to tak, že bych byl kvůli své víře klidnější.
Takže když se běžci před startem křižují...
... to je jejich způsob, já tohle nedělám.
Před minulým světovým šampionátem vás výrazně omezovala série zranění, přesto jste v Moskvě 2013 dokázal zvítězit. Vzpomenete si na to občas?
Jo, vzpomínám. Až si někdy říkám, že všechno zatím letos probíhá až moc v klidu. (usměje se) Byla to tehdy zajímavá epizoda, která mě naučila, že nikdy není nic ztracené.
Úplně bezproblémový ani letošní rok nebyl. Co dělá vaše tříslo?
Po posledním závodě ve Finsku, kde jsem si ho víc zatejpoval, si nemám na co stěžovat.
V Pekingu budete patrně čelit smogu, teplu i vysoké vlhkosti. Jak na ně reagujete?
Smog jsem tam zatím moc nezažil, tak uvidíme. A teplo i vlhkost jsou pro mě pozitivem. V teple tělo trochu povolí a mám větší rozsah, přitom svaly jsou pořád v tonusu. Pro nás oštěpaře je Asie dobrá.
Za kolik metrů bude zlato? Za devadesát?
Mohlo by být, ani bych se nedivil. Ale spíš si myslím, že nebude.
Ptačí hnízdo je obrovský stadion, už jste ho zažil při olympiádě. Co s vámi dělá, když tam hučí 90 tisíc diváků?
Opravdu velký ruch mít nemusím, pak je těžší soustředit se při závodě jenom na sebe. Ten kotel vás ohromí, když do něj vstupujete, ale potom už se musíte soustředit jen na sebe.
Dokážete si v tom rumraji vytvořit vnitřní ticho, ve kterém jste jen vy sám a oštěp?
Někdy je to obtížnější. Extrémem byla olympiáda v Londýně, kdy při mém finále právě běžel o zlato Mo Farah. Angličané jsou jedni z nejlepších sportovních fanoušků na světě, užívali si to a byl tam opravdu velký rachot. Ale pokud to není až takhle extrémní, dovedu se soustředit sám na sebe.
Navíc nyní máte velkou šanci, že při vašem pekingském finále žádný čínský vytrvalec o zlato nepoběží.
To nikdy nevíte, Čína je zemí neomezených možností.
