Jaké jsou vaše první zlaté pocity?
Bolí mě nohy, ale jsem hrozně šťastná. Ireen jela dneska dost dobře, dokonce ve třetím nebo čtvrtém kole zrychlila, což mě dost překvapilo. Pak bylo těžké dojet ji.
Ale povedlo se.
To svědčí o naší dobré přípravě, najeli jsme v ní hodně rychlých kol. A jak jsem sama se sebou minulé dny bojovala v tréninku, tak jsem s tím dokázala zabojovat i v závodě. Předposlední kolo rozhodlo.
Pomalu aby se Wüstová začala vašeho předposledního kola bát. Také naposledy v Hamaru jste v něm zničila její ambice.
Musím to v něm zkoušet. Já nikdy nerozjedu úvodní kola tak rychle jako ona. Mám trochu rychlejší závěr, ale začátek rozhodně ne.
Přesto to chvílemi vypadalo z vaší strany jako kontrolovaný závod, byla jste jí neustále na dohled.
Snažila jsem se. Věděla jsem, že i kdybych ji neporazila, tak když se budu pořád držet blízko k ní, mělo by mi to vystačit na podium. Také z taktického hlediska bylo důležité nenechat si ji odjet.
Kdy jste začala věřit ve vítězství?
Když jsme jely poslední rovinku, než nám zazvonili. Ireen tehdy jela s jednou rukou podél těla a já ještě pořád s oběma na zádech. Cítila jsem, že jí o něco málo odjíždím. Tak jsem si řekla: Teď nakopnu tu malou zatáčku a snad tu velkou pak vydržím. Ale s Ireen člověk nikdy neví.
A v cíli z toho byl nakonec náskok 1,29 vteřiny.
Nešlo ani tak moc, o kolik to bude, ale aby to vystačilo na placku. U zlata už je potom jedno, jestli je o setinu nebo o dvě.
Zlatem z trojky jste zároveň potvrdila i roli největší favoritky pětky.
Ale do ní budu v pátek startovat až o půl desáté večer, to už jindy spím. Nebude to jednoduché. Pechi (Claudia Pechsteinová) dnes jela výbornou trojku, bude zlobit. A uvidíme, co předvedou domácí závodnice, protože Achtereekteová dnes nestartovala, pošetřila síly. Nechci rozhodně říkat, že to mám na pětce v kapse, bude to velice těžké. I ten led je tu těžký, dvanáct a půl kola na něm bude bolet.
Opět jste dnes před závodem měla problémy se spánkem?
Musím říct, že jsem usnula už o půlnoci. O půl čtvrté jsem byla zase vzhůru, ale po hodině jsem znovu usnula. A ještě jsem pak spala chvíli po obědě. Před samotným startem jsem ale byla dost nervózní, protože jsem přišla do šatny a ještě tam byly dvě Rusky, které si nahlas povídaly a telefonovaly domů. Celých deset minut, co jsem tam seděla a převlíkala se, jsem se nemohla vůbec soustředit.
Jak jste to vyřešili?
Šla jsem za Petrem (Novákem) a řekla jsem, že tam už prostě nebudu. Měla jsem co dělat, abych se zklidnila, protože já bych je dneska nakopala. Většinou bývám v šatně skoro sama a v klidu, protože na led chodívám mezi posledními. Ale to dneska nešlo.
Přesto vás to nerozhodilo. Jaké je vrátit se na trůn trojky po třech letech?
Super. Každá placka z mistrovství světa je skvělá a když je zlatá, je to krásné.
Je cennější tím, že je právě z trojky?
Každá je cenná. Ale samozřejmě na pětce jich mám víc. Takže tahle, z trojky a navíc po takovém souboji s Ireen, je pecka.
Načala jste nyní už druhou desítku vašich zlatých medailí ze světových šampionátů. I to je zvláštní pocit?
Je to unavující pocit. (směje se)
Z těch medailí určitě ne...
To ne, ale z té dřiny, která s tím souvisí, jsem hodně unavená. Do toho předposledního kola a do následující malé zatáčky jsem dala úplně všechno. Pak už jsem jen doufala, že tu velkou projedu rychleji než Ireen. Když jsem z ní vyjela a viděla, že není vedle mě, řekla jsem si: I kdybych tam měla dojít, tak už to snad bude dobré.
