„Jsem navýsost spokojený. Musím být, protože takový začátek sezony jsem si představoval snad jen ve snu a třetí místo beru všema deseti,“ povídal sedmadvacetiletý závodník Dukly Liberec, v posledních letech česká jednička.
Jak vysoko tento výsledek řadíte? Nejvýš?
Přesně tak, protože teď to bylo v kompletní světové konkurenci. V závodech Světového poháru jsem sice byl třetí už třikrát, ale ani jednou - v předchozí sezoně dvakrát v Čajkovském a ještě předtím jednou v Almaty - nezávodila kompletní špička. Teď už tam nechyběl nikdo, to je super, a proto takové umístění těší mnohem víc. Třetí místo konečně má světovou váhu.
Po skoku jste byl desátý. Byla to dobrá výchozí pozice do běhu?
S trenérem Ryglem jsme to probírali, kdo bude útočit na špici a tak. Bylo tam hodně výborných běžců, ale odhadli jsme to na šesté místo, nejhůř na desáté. Spíš jsme kalkulovali, s kým jet, jak jet, Japonec se mě ze začátku snažil dojet, já zase chtěl dohnat kluky přede mnou, což se mi povedlo, cítil jsem se dobře. Dokonce jsme malinko poodjel, jenže pak mi totálně došly síly - dva kluci mě zase předjeli a byl jsem rád za třetí flek.
Neměl jste potom obavy, že vás předjede i Japonec, nakonec čtvrtý?
Měl, protože už jsem byl vyřízený a říkal si, že mě v cílové rovince musí předjet každý. Ale na konci závodu už chybějí síly všem, takže ani Japonec tak moc nedotíral. Naštěstí! (směje se)
Váš mladší kolega, osmnáctiletý Tomáš Portyk, byl po skocích třetí. Je jeho konečná dvacátá příčka zklamáním?
Není, neblázněte, to je dobrý výsledek. Tomáš je prima skokan a předvedl výborný skok. Jenže běžecké kvality nabere až věkem. Mezi zkušenými závodníky, kteří jsou o osm nebo o deset let starší, se může prosazovat jen postupně. Tomáš je ve Světovém poháru jeden z nejmladších a potřebuje sbírat zkušenosti. Tyhle jsou pro něj výborné, budou se mu hodit.
Litujete hodně, že jste v závěru přišel o první místo?
Jasně, že jsem chtěl do žlutého trička, protože první závod je největší šance. Pak už to bude těžší. Výkonnost musí být hodně stabilní a na vysoké úrovni. Cítil jsem šanci, šel po ní, ale o fous to nevyšlo. Uvidíme příště, za týden se jede v Lillehammeru.
Jak tedy toto třetí místo berete? Jako životní výsledek, nebo povzbuzení do sezony?
Platí obojí, ale povzbuzení je to velké. Zvlášť když se vám to povede na severu, kde jsou tvrdé podmínky. A vždycky je lepší, když vám to vyjde hned zkraje, než aby se člověk hrabal z nějaké krize. To už pak nikoho moc nebaví, takhle je to paráda.
Navíc jste poslal soupeřům vizitku - počítejte se mnou...
Jo, to je pravda. Já, Míra Dvořák, jsem tady. A taky je dobře, že se na bednu dostal někdo jiný než Němci, Rakušáci nebo Norové. Je to povzbuzení i pro ostatní závodníky.
