"Pomáhám s cvičeními nebo při time-outech," říká 185 centimetrů vysoká blondýnka. V hříšném Las Vegas hrála basketbal i studovala dlouhých pět let a na to se jen tak nezapomíná, to nejlépe připomene i slovíčko "sometimes", které jí při rozhovoru ulétne. "Baiba i Jovana ale rozumí česky docela dobře," dodá vzápětí.
I kdyby některé z českých slovíček Lotyška se Srbkou nepochytily, rozumí anglicky téměř stejně dobře jako rodilé mluvčí Orla O´Reillyová z Irska nebo Američanka Laureen Bellová. Vždyť Baiba Egliteová studovala ve Spojených státech stejně jako Gergelová a také je podobně jazykově vybavená, Srbka Jovana Milovanovičová stačila projít několika mezinárodními štacemi včetně Řecka.
Ani Češky v kabině na tom nejsou s angličtinou špatně, vždyť až na pár výjimek ji slýchaly nebo stále slýchají ve škole. A teď také v kabině. "Cizinky se mezi sebou baví samozřejmě anglicky a my se k nim občas připojíme, podle tématu," usmívá se Gergelová.
Angličtina zní ve Varech také při hře na palubovce a u postranní čáry, po které pochoduje kouč Ludovít Smačko a křičí na basketbalistky jednoduché povely: přihraj, střílej, vrať se... "všechno jsou to věci, které se dokola opakují," říká pivotka Lokomotivy. A když potřebuje kouč probrat něco nového, jen přizve svou překladatelku a stručně ji vyzve: překládej.
Nejvíc potřebná je čtyřiadvacetiletá rodačka ze Zlína při taktické přípravě na zápas, to když se dopodrobna rozebírá hra soupeře a přednosti i slabiny jeho hráček. Samy karlovarské cizinky si služeb Gergelové užijí i mimo basketbal, a nejen díky tomu, jak zvládá angličtinu.
"Holky tu mají většinou své zázemí, Šárka Kučerová s Jitkou Eisnerovou jsou maminky a já tady moc lidí neznám," vysvětluje.
Společně chodí na regeneraci a když je čas a nálada, tak večer za zábavou: posedět a popovídat si nebo na hokej do blízké arény či za basketbalovými kolegy z druholigové Thermie.
"Teď jsme s holkama začaly chodit na zumbu," prozradí Gergelová. "Člověk si rád zatancuje. Potřebujeme se odreagovat, abychom nemysleli, pořád jen na basket a tohle není namáhavé."
Musí to být podívaná, když někam napochoduje skupina mladých, vysokých dívek a začne si mezi sebou povídat anglicky. "Slyšet ty poznámky bývá občas docela vtipné," usměje se téhle narážce. Je jasné, že si hned každý zkusí tipnout a většinou se také trefí: basketbalistky.
Ne, že by je znaly předtím z karlovarské palubovky. Návštěvy na extraligový basketbal v lázeňském městě není zrovna věc, kterou by se mohla klubová pokladna chlubit, a to vstupné na nejvyšší soutěž je víc než symbolické.
Hráčky osobně tak znají především jejich možné nástupkyně z karlovarské líhně a jejich rodiče, kteří basketbalem svých ratolestí žijí. "Jedna z mých studentek si mě ale všimla v novinách," připouští. Sama totiž několik hodin týdně odučí na jazykové škole.
Víc toho už mimo basketbalový kolotoč nestihne, a tak jí ani zatím nemusí moc mrzet, že sama zvyklá na nabídky velkých měst, kde předtím působila, se ve Varech podobných lákadel dočká jen stěží.
"Malé i velké město, obojí má své kouzlo a Vary jsou krásné město. Spíš je to o lidech, které kde člověk potká," říká. Ráda si vyzkouší i jiné sporty než basketbal a právě to jí nejvíc na západě republiky chybí. "V Čechách vůbec to ale není moc obvyklé a pokud je tady člověk déle a trochu hledá, tak se dá vždycky něco najít," dodává.
Jediné, co si ve Varech zatím nesplnila, je praxe v hotelnictví, které ve Spojených státech vystudovala. "Bohužel, neumím rusky a ta je tady, jak jsem zjistila, nejvíc potřebná," vysvětluje se smíchem. Sama tak coby učitelka angličtiny možná také brzy zasedne do lavice. "Stejně nemám čas na nic jiného než na basketbal a ten je teď pro mě nejdůležitější," říká.
