Proto dvojnásobná mistryně světa nad překážkami týden před šampionátem v Berlíně vyprávěla: „Pořád mě bolí achilovky, ale říkám si, že i s tou bolestí jsem přece už několik let dokázala předvádět dobré výkony.“
Proto vicemistr světa mezi oštěpaři vzpomínal, jak se poučil z krize vletech 2012 a 2013. „Poranil jsem si tehdy kotník a dostalo se mi to do hlavy. Bál jsem se pak čáry, nešlo mi odhazovat, stavy jsem měl strašný. Musel jsem si to v hlavě srovnat.“
Oba byli letos v létě zranění. Oba vypouštěli závody. Hejnová léčila koleno a pak především achilovku, Vadlejch kvůli naprasklému obratli měsíc pořádně ani netrénoval.
Ze včerejších vyřazovacích bojů v Berlíně tudíž potřebovali vyslat do své mysli pozitivní signály.
Což se podařilo pouze u jednoho z nich.
Zuzana Hejnová se naopak ve svém semifinále marně rvala o postup mezi osmičku nejlepších, čas 56,03 byl až třináctý nejrychlejší. Jí ani sebesilnější hlava nepomohla.
“Chtěla jsem to zkusit, zabojovat o finále. Řekla jsem si, že do toho půjdu Buď, anebo,“ líčila.
Platilo anebo. Anebo nic. Žádná medaile, žádné finále, žádná radost.
Když uviděla svůj čas 56,03, pronesla: „Za takový bych si ani postoupit nezasloužila.“
Žena, jež byla dvakrát mistryní světa a uměla 400 metrů překážek za 52,83, ani tentokrát svoji první evropskou medaili nezíská.
„Bez prášku na bolest ani nemohu stát,“ líčila. „Pořád jsme tu moji nohu šetřili a čekali, že se z toho nějak vylížu a zvládnu to. Ale vážně to nešlo. I ty tvrdé tréninky mi chybějí.“
Kde hledá příčiny stále komplikovanějšího stavu těla?
Sama si nebyla jista. „U nás je třeba hrozně těžké vzít si s sebou na celé soustředění fyzioterapeuta,“ rozpovídala se. „Jednak ti fyzioterapeuti nemají čas, jednak to stojí spoustu peněz. Když někoho z nich přemluvím, aby se mnou jel na 10 dní, je to dost. Kdyby se mnou byl fyzioterapeut na soustředění celou dobu, dalo by se zraněním víc předcházet. Navíc u nás není snadné najít optimální místo, kde je dobrá rehabilitace. Musíte dělat kompromisy a z kariéry se stává určitá loterie.“
V Berlíně startovala už v roce 2009, tehdy na mistrovství světa - a také vypadla v semifinále.
„Ale běžela jsem rychleji než dnes,“ připomněla devět let starý čas 54,99.
Tehdy byla ve 22 letech v úplně jiné pozici. „Byla jsem mladá a zdravá a všechno jsem měla před sebou. Teď je to takové smutné. Ani nevím, jestli mě ještě nějaká Evropa čeká.“
Dvakrát jsem zažil Zuzanu Hejnovou na vlně naprosté euforie, s titulem mistryně světa. O to těžší je vidět ji v takovém stavu. "Bez prášku na bolest ani nemůžu pořádně stát," říká o své bolavé achilovce Semifinále ME pro ni bylo v Berlíně konečnou. https://t.co/xMqXIVoCuF
Chce závodit až do her v Tokiu 2020, otázkou však je, zda ji to tělo vůbec povolí. Co se týče letošní sezony, zvažuje její předčasné ukončení.
„Musím to ještě promyslet. Jenže opravdu mě bolí každý krok. Docela se těším, že si dám volno,“ přiznala. Už si ani přesně nepamatuje, kdy naposledy běžela bez bolesti.
„Někdy loni,“ usoudila. „V minulých letech mě často bolest provázela velkou část sezony, ale pak se to vždycky zlepšilo. Tentokrát ne. Já jsem vážně dělala, co jsem mohla. Ale jak jsem tu nohu opakovaně zatěžovala, moji léčbu to neustále komplikovalo.“
Také oštěpař Jakub Vadlejch má daleko k tomu, aby mohl říci: Jsem zdravý.
I u něj platí: pokouším se hlavou porazit vlastní tělo. On nad ním na rozdíl od Hejnové zatím vítězí.
Před Berlínem závodil naposledy 13. července v Rabatu. Potom bylo zle. „Skoro jsem se nehnul. Z postele jsem vstal jen s velkými obtížemi,“ popisoval své bolesti zad. Profesor Pavel Kolář měl práci.
Před včerejší kvalifikací s koučem Janem Železným netušili, kam ho tělo pustí. Při rozhazování tudíž raději házel jen dvakrát.
Velký německý soupeř Johannes Vetter mu na stadionu vykládal: „Měl jsem nejdřív zraněný zaďák, pak i něco s kotníkem.“ Vadlejch na oplátku povyprávěl Vetterovi i Röhlerovi, jaké trable musel řešit on. Překvapil je tím. Načež mu svorně řekli: „Jsi tu, a to je hlavní.“
Vetter poslal prvním pokusem oštěp až na 87,39 metru, o pořádný kus za limit 82 metrů, a Vadlejch si pomyslel: Hmm, asi zase tak moc zraněný nebyl.
This morning in Berlin, German power trio Johannes Vetter, Thomas Rohler and Andreas Hofmann all advanced to the #EC2018 javelin final This evening’s session begins in half an hour and you can follow it live: https://t.co/S0DfzyYLQz https://t.co/nPPRnWjpCv
Jeho samotného tentokrát místo zad tahalo tříslo a navíc se přidal i kotník. Ovšem hlava mu vytrvale napovídala: Tohle je oštěp. Vždyť to vidíš i slyšíš, každého tu něco bolí.
Rozběhl se k prvnímu hodu, napodobil Vettera, poslal oštěp k 86 metrům, stadion pochvalně zaburácel... jenže Čech přešlápl.
Důvod byl paradoxní. Domníval se, že má po předchozím zranění pomalejší nohy, a podle toho si vypočetl rozběh. Když nohy pomalejší nebyly, na čáru se netrefil.
„Je to dobrý, jen si ten rozběh posuň o metr dozadu,“ uklidňoval ho z tribuny kouč Železný.
Poslechl, druhý pokus sice neměl technicky vydařený, oštěp však dopadl na 80,28 metru. Řekl si: To by na postup výkonem mělo stačit.
Stačilo, přestože se v další sérii už nezlepšil. Z desátého místa prošel do dnešního velkého finále, stejně jako dvanáctý Petr Frydrych.
„V podstatě je pro mě dnešek uklidněním,“ promlouval pak k reportérům. „Dobrá zpráva z kvalifikace zní, že mé tělo je zase jakž takž schopné závodit. Jsem tu, žiju, chodím.“
Také Vadlejch přemýšlí, co v budoucnu udělat, aby jej jeho tělesná konstrukce při závodech i tréninku nelimitovala tolik jako dnes.
„Musím si zjistit nějaká cvičení na záda, která mi je zpevní, a pracovat na tom. Musím víc kompenzovat méně používanou stranu, protože mám hodně velkou disbalanci. Jasně, tu mají všichni oštěpaři. Ale jak jsem dynamický, tak tím ty hody mé tělo ještě víc devastují.“
Ovšem na detailnější průzkum, jak devastaci zamezit, teprve bude čas.
Teď myšlenky Jakuba Vadlejcha směřují ke čtvrtečnímu večeru na Olympijském stadionu, k finálovému souboji s německým hvězdným triem Vetter, Röhler, Hofmann i dalšími soupeři.
The Germans will be strong in the javelin at the European Championships but so will the Czechs. Their team includes world silver and bronze medallists Petr Frydrych and Jakub Vadlejch and former world champion Viteslav Vesely. #TheMoment https://t.co/iqJblOLd8z https://t.co/euZDCAQlQE
Německé publikum už při kvalifikaci vytvořilo bouřlivou atmosféru. „Mě to jejich fandění nabíjelo. A ve finále budou fandit desetkrát tolik. Takže mě to desetkrát víc nabije,“ věří.
Plán má prostý: „Hodit prvním pokusem podobně daleko jako v kvalifikaci a nepřešlápnout. Nabrat tím v hlavě dobrý pocit. A pak se uvidí.“
Pak snad i české medailové čekání v Berlíně skončí.
Středa byla ve znamení selhání českých hvězd. „Nevím, co se stalo,“ navlas stejně pronášeli Radek Juška i Jakub Holuša. Bez šance byl v semifinále rovněž Pavel Maslák.
Pokračovalo tak trápení české výpravy, před odjezdem na mistrovství tak ambiciózní.
Od roku 1938 a šampionátu ve Vídni, tedy už předlouhých 80 let, se nepřihodilo, aby se česká nebo československá výprava vracela z mistrovství Evropy atletů bez medaile.
Stále jsou tu naděje, ve které výprava věří. Po dnešním oštěpu mužů s Jakubem Vadlejchem a Petrem Frydrychem, medailisty z minulého mistrovství světa, i páteční klání oštěpařek s Nikolou Ogrodníkovou. A potom o víkendu chůze s Anežkou Drahotovou a maraton s Evou Vrabcovou-Nývltovou.
Naděje umírá poslední.
Vadlejch se usmál: „Doufám, že ve finále poletí můj oštěp, že ode mě nepoletí něco jiného.“
