A nakonec si na svém premiérovém šampionátu zahrál víc, než sám čekal. "Když jsem nastoupil v základu hned do prvního utkání s Islandem, docela jsem koukal," přiznal Hynek, v současnosti spojka pražské Dukly.
Čím jste si vysloužil takovou důvěru trenéra Trtíka?
Myslím, že mi pomohlo zranění Romana Faráře na turnaji v Německu. Trenér mě zkoušel v obraně i při variantě dva - čtyři, kde jinak nastupovali jiní hráči. Asi jsem ho nezklamal.
Cítil jste před prvním utkáním v Tunisku velkou nervozitu?
Jasně, že jo. Vždyť to bylo mistrovství světa a zahrát si proti tak skvělým hráčům se mi nepovede každý den. Ale rozklepaný jsem nebyl a postupně ze mě všechno spadlo.
A hned jste se mohl radovat z výhry nad Islandem. Jenže český tým ztratil velký náskok a nakonec jen tak tak uhájil remízu.
Do čtyřicáté minuty jsme hráli skvělý zápas. Pak přišel zlom, nevím proč. Ale tahle remíza nás dost poznamenala, což se ukázalo i v dalších duelech.
Vy jste v sestavě vydržel až do čtvrtfinálového utkání s domácím Tuniskem. A to bylo kvůli zranění poslední. Jak se to stalo?
Tunisan vystřelil a rukou dodělal pohyb. Přitom se začal radovat a trefilmě do nosu. Rána jako hrom. Takovou jsem v životě nedostal. Taky se kouč Trtík rozčílil natolik, že dostal červenou kartu. Ale úmysl jsem v tom neviděl, podle mě to nebyl ani faul.
Vypadalo to, že nos máte zlomený.
Naštěstí ne, jen poraněná chrupavka a hodně krve. Je pravda, že z toho zápasu si moc nepamatuju.
Ono je to možná lepší. V bouřlivém prostředí jste na domácí vůbec nestačili.
Já vím. Stokrát jsme si říkali, že atmosféře nesmíme podlehnout, ale stejně se stalo. Bylo to něco, co hraničí až s fanatismem. Vlajky, chorály. Když někdo v hledišti nefandil, hned ho ostatní pořádně "sjeli" a musel se přidat (úsměv).
Dosáhli jste na desátou příčku. Vy to berete jako úspěch?
Je tam více pocitů. Udělali jsme nejlepší výsledek za poslední léta. Ale podle ohlasů neměl šampionát tak vysokou úroveň, řada týmů prochází generační výměnou. I proto jsme možná mohli dosáhnout na ještě lepší umístění. S některými výkony být spokojeni nemůžeme.
Vám ale asi nalil sebevědomí do žil, nebo ne?
Určitě. Dostal jsem šanci a nechci o ni přijít. Budu makat dvakrát tolik.
A zahrajete si ještě první ligu za plzeňskou Lokomotivu, svůj mateřský klub? Jste na soupisce.
To nezáleží jenom na mně. Pokud to bude možné, přijedu vždycky rád. Mám tady spoustu kamarádů.
