Zase se "anonymně" skrýval v poli koní, ale ve druhé polovině závodu vyrazil dopředu. Jen finiš byl tentokrát v podání Josefa Váni jiný než obvykle.
Ve čtvrté kvalifikaci na 122. ročník Velké pardubické šlo totiž slavnému žokejovi hlavně o tři věci: splnit kritérium pro vlastní start ve Velké, nechat jejího trojnásobného vítěze Tiumena konečně proběhnout v ostrém závodě a vyzkoušet si, jak bude v týchž podmínkách reagovat levá noha, kterou si Váňa zlomil v dubnu při pádu v tréninku.
"Tiumen neměl nacváláno to, co by potřeboval, aby závodil až ´domů´. Před třemi týdny ho trápily zdravotní problémy, že jsme ani nemohli běhat," vysvětloval Váňa, proč nechvátal do cíle za vítězným Roninem a druhým Valldemosem a spokojil se se třetím místem.
Před dostihem jste byl v paradoxní situaci: kůň byl na Velkou kvalifikovaný, ale vy sám ještě ne. Oddechl jste si, že se nevyskytl žádný problém?
Bylo to zálohované - měl jsem případně jezdit ještě Age Of Lucka, který doběhl s Pepčou Bartošem v dalším dostihu třetí.
Léčená noha vás během závodu nebolela?
Vůbec. Mám to štěstí, že Tiumen je takový trenažér, na kterém člověk nemusí dřít - jde, jak potřebuju. I díky němu jsem to vydržel. V úterý jsem si naordinoval práci se čtyřmi koňmi a zvládl jsem to, tak jsem věřil, že to stačí i na ten dostih. Ale přece jen, v zatáčce doprava po šestce (Popkovický skok) a po "zahrádkách" jsem to po loňské zkušenosti, kdy se mi tam pootočilo sedlo, klopil dopředu, abych držel zátěž spíš na pravé noze.
Coby trenér máte na Velkou kvalifikovaných osm koní. Kolik se jich v ní kromě Tiumena a Sixteen opravdu objeví?
Záleží na dohodách s majiteli, myslím, že by ji mohl jít ještě Belmont, to je kanon. Dva a půl měsíce pracuje v plné přípravě a mohl by se posunout dopředu. Je škoda, aby další koně, kteří nejsou tak dobří, Velkou šli, když jsou tam další zajímavé dostihy - Cena Labe a Cena Vltavy.
