Nicméně když padne osminásobný vítěz Velké pardubické a v šedesáti letech její živoucí ikona, vždy to rozvíří diskuse. A Váňa v sobotu padl.
K následným dotazům na své zdraví však Váňa přistupoval se svým tradičním humorem. "Naštvalo mě to. Ale že jsem potom nemohl najít ztracený bičík, mě naštvalo víc," říkal. Nebo také: "Jakmile jsem viděl, že ke mně utíká pardubický dostihový doktor, byl jsem hned v pohodě."
Co se vlastně předtím stalo? Váňa už byl s hnědákem Tiumenem, v jehož sedle třikrát triumfoval ve Velké pardubické, do letošního ročníku kvalifikován, nemusel tedy absolvovat sobotní kvalifikaci. V rámci přípravy tedy přihlásil Tiumena do rámcové Velké ceny Peruána na 5 200 metrů.
Dva kilometry před cílem byli v kontaktu s žokejem Faltejskem a jeho klisnou Orphee des Blins, loňskou vítězkou Velké. "Jenže v oblouku před čtyřiadvacítkou mě remplovali na bariéru, že jsem si o ní málem urazil nohu," líčil Váňa.
"Někdo tam na Tiumena v oblouku stoupl, že si urval zadní podkovu. To ho asi rozhodilo. Asi proto pak udělal na Anglickém skoku ptákovinu, kterou jsem nikdy předtím u něj nezaznamenal. Nebyl srovnaný a před skokem si přidupl."
Pád byl důsledkem této chyby. Váňa zůstal s vyraženým dechem ležet na zemi a kromě doktora k němu zděšeně utíkala i jeho manželka Pavla. Po chvíli se však postavil a začal hledat bičík. "Moji paní jsem naštval už ráno, tak tím pádem jsem jí ještě přidal," říkal s úsměvem. "Potom mi zase zakazovala jezdit." Po svých odkráčel do padoku, kde se staral o další koně, které do Pardubic přivezl.
Třináctého října, pokud se i potlučený Tiumen dá dohromady (čemuž žokej věří), bude Váňa opět na startu Velké. Pojede o svůj devátý triumf i o pokoření letitého rekordu amatéra Vladimira Hejmovského, v 59 letech nejstaršího šampiona dostihu.
