Jako by se na přelomu června a července hrál na travnatých kurtech v londýnském All England Clubu tenisový turnaj, ale přece to nebyl Wimbledon. Ten by se totiž ve stejném termínu konal na druhém konci světa v Austrálii.
V tenise je to bláznivá představa, ale motorismus podobnou schizofrenii prožívá. Tak třeba Tomáš Tomeček ve středu odstartuje se svou tatrovkou do závodu, který vede skrz Saharu a dle tradice končí u Růžového jezera v senegalském Dakaru.
Jenže "Dakar" to nebude! Ten už potřetí začne na Nový rok v Jižní Americe, kam se kvůli bezpečnosti přestěhoval. "Pojedu do Dakaru, ale nepojedu rallye Dakar," diví se čtyřicetiletý Tomeček.
Účastní se totiž závodu Africa Race, který vznikl po přestěhování slavné rallye na západ. Organizují ho někdejší dakarští závodníci a jejich cílem je ukázat, že Dakar prostě patří do Afriky. "Jede se teprve třetí ročník, takže je závod ještě trošku syrový. Musím být soběstačný, beru si s sebou dost jídla," tvrdí Tomeček.
Zatím je jediným českým závodníkem, který okusí staronové dobrodružství v Africe, 12 ostatních posádek míří do Jižní Ameriky. Dakaru i po přesunu zůstalo zvučné jméno, v Argentině a Chile je dál fenoménem a navíc je mnohdy těžší než dřív.
V Americe se totiž střídají terény, jeden den se jede po poušti, další v horách či po kamenitých cestách, kde držíte plynový pedál na podlaze. Oproti strohému africkému písku jsou tady k vidění nádherné scenerie a dojezdy etap lemují špalíry stovek tisíců lidí.
"Dakar se v Jižní Americe neskutečně zrychlil. Je to úplně něco jiného než dřív, zůstal jen název," říká Miloslav Janáček, který zažil oba závody.
"Dakar je především město v Senegalu, proto bych závod vrátil do Afriky," pokračuje Janáček. "Tam měl ducha, bylo to skutečné dobrodružství. Atmosféra byla přátelštější i rodinnější, ve frontě na jídlo se dalo pokecat i s největší hvězdou. V Americe se dojede erzeta a hvězdy se rozprchnou po hotelích, protože bivaky jsou u velkých měst. Neříkám, který z těch Dakarů je lepší, ale závod bych vrátil domů."
Není jediný, kdo prožívá podobný sentiment, jenže Dakar se zpět v nejbližší době stěhovat nehodlá. Před třemi lety byl totiž kvůli hrozbám teroristických útoků celý ročník zrušen. Už dříve byli závodníci přepadáváni. A strach ze zločinu trvá.
"V Africe vám fandí, aby vám potom mohli něco sebrat. V Jižní Americe to sledují, protože moc jiné zábavy nemají," tvrdí Josef Macháček, jehož čeká už devátý Dakar.
A rovněž Tomeček hrozbu přepadení v Africe vnímá: "Ptal jsem se ředitele Africa Race Huberta Auriola (trojnásobný vítěz Dakaru) na bezpečnost. Řekl mi, že riziko k dakarské soutěži patří. Afrika prostě nebezpečná je. Gazíky s trojnožkami, na nichž jsou kulomety, jsou samozřejmostí. Jejich řidiči prostředí dokonale znají, my jsme jen vetřelci."
Nedostatek bezpečí však není jediný důvod, proč se Dakar nechce do Afriky vrátit. V novém prostředí našli pořadatelé skvělé zázemí, hlásí se hodně amatérských jezdců právě z amerického kontinentu.
Záběry vysílají televize a několik stovek novinářů je přímo na místě. Pro sponzory je to výtečná prezentace, proti čemuž je Africa Race jen malý a z mediálního hlediska nezajímavý závod, který má skromnou účast.
Proto bude zřejmě i v příštích letech platit, že motoristický Dakar je "trochu" jinde než ten zeměpisný.
