Její výkřik směrem k trenérovi byl zřetelný. Překvapení, když si uvědomila stav, evidentní. A David Kotyza, byť se v těch chvílích zápas nevyvíjel pro jeho svěřenku ideálně, se jen smál. "Přijdu, ale ještě není gem," zakřičel na ní.
Na skvělý pohyb Radwaňské a důmyslné čtení její hry nebyla Češka připravena. "V rozpacích jsem přesně nevěděla, co mám dělat," přiznala. Vzpomněla si na nedávné utkání proti Srbce Jeleně Jankovičové v Linci, také otočila jeho vývoj.
Potřebovala se uklidnit. Trenéra, jenž měl přispět svými radami, však volala příliš brzy. "Vůbec jsem nevěděla, kolik to je," přiznala Kvitová.
Petra Kvitová
Když se Kotyza na kurt opravdu vydal, snažil se jí zlepšit náladu. "Tohle je dívčí kapela Panika," hlesl. Za tři roky vzájemné spolupráce rozezná, kdy je světová trojka roztržitá. "Ty projevy jsou různé. Ale tenhle byl fakt dobrej," smál se.
Koučink přinesl uklidnění, od stavu 1:5 Kvitová na kurtu zářila. Hecovala se, pištěla po povedených úderech, párkrát si zakřičela. Polské soupeřce, byť jsou velké kamarádky, neodpustila ani míč. Že Radwaňské stačil v jejich vzájemném souboji ukořistit set na postup do semifinále, netušila. "Nejsem ten typ, který šel na kurt a odpinkal to. Chtěla jsem vyhrát," zdůraznila.
Vítězství, třetí na Turnaji mistryň, ji psychicky zase zvedne. "Vím, že ta bojovnost tam je," pochválila se. Na každém turnaji je prý zapotřebí těžký zápas.
Ten istanbulský jí ve vzpomínkách vrátil do Wimbledonu, do třísetového čtvrtfinále proti Bulharce Světlaně Pironkovové. "Doufám, že to bude pokračovat jako tam," dodala. Závěr její londýnské pohádky snad není zapotřebí připomínat.
