Když se loni stala předsedkyní ženské složky házenkářského klubu ze Zlína, tušila, že ji čeká těžký rok. Ale že bude první tým muset obhajovat svoji interligovou příslušnost v baráži, si Daniela Sobieská nepředstavovala ani v nejhorším snu.
"Beru to hodně osobně. Před baráží jsem asi nervóznější než hráčky," přiznává Sobieská, která převzala klub poté, co ho opustily čtyři reprezentantky.
Nemáte pocit, že teď sklízíte plody činnosti předchozího vedení?
Klub byl v nějaké fázi svého výboje. Že jsme se do něj takhle narychlo angažovali, mělo i důvod v tom, že bývalé vedení váhalo, zda vůbec tým z finančních důvodů přihlásí do interligy. Vysvětlovat tenhle historický vývoj není snadné. Zlínská házenkářská veřejnost chce výsledky a rozumím tomu. Když nám bude držet pěsti, tak je uděláme za rok, maximálně za dva. Ale minulost už bych nechala být. Věřím, že baráž ustojíme.
Takže nemáte ani scénář pro případ, že spadnete?
Scénář musí být připravený. Neměli bychom situaci podceňovat. Sestup by měl dopad do struktury klubu, protože zaplňujeme všechny úrovně včetně první ligy. Ale jsme optimisty a sebevědomí v rámci toho, co víme, že umíme. Při vší úctě a respektu k soupeřkám nemůžeme do takového zápasu nastupovat s tím, že bychom si připouštěli neúspěch.
Tým je hodně mladý. Neříkala si tahle situace o posílení?
Řekněte mi, kde mám vzít peníze, a hráčky přivedeme. Je to čistě o penězích. Jsme ve velké nevýhodě proti některým klubům. Vím, v jakých milionových částkách dostávají přímé dotace od kraje Olomouc, Poruba nebo Most. Zkoušíme tlačit na Zlínský kraj, ale ze dne na den to nezměníme. Rozšířili jsme sponzorskou základnu, jenže ekonomická situace ve firmách je palčivá.
Během sezony jste naznačovala, že ta příští by měla být lepší. Platí to stále?
Máme vytipované hráčky, s nimiž jednáme. Všechno jsme ale teď trochu odsunuli na dobu po baráži.
Co je největší problém družstva?
Z mého laického pohledu jsou dvě roviny, které se promítly do neúspěchu. Tým je skutečně hodně mladičký. Máme šest hráček, které chodí na střední školu. Družstvu chybí sebevědomí a někdo, kdo by do něj nalil energii, když se nedaří. Druhou věcí je, že děvčata mají složitou povahu. Prožívala spoustu osobních věcí, které zatahovala do házené. Přestože tým po celý rok fungoval, musí získat hlavně zkušenosti.
Neuvažovali jste, že dáte družstvu impulz v podobě nového trenéra?
Pokud bych řekla, že takové úvahy nepadaly, lhala bych. Ale úvahy byly čistě teoretické. Pokud jsme jednali s trenérem, tak nikdy nepadlo, že bychom zvažovali změnu. Po baráži se ale může stát cokoliv.
Trenér Jan Salač má smlouvu ještě na dva roky. Hraje v baráži o svoje místo?
Tohle téma vůbec nepadlo. Bavme se o tom, jestli bychom našli někoho lepšího. Tady nestojí pět kvalitních trenérů a nečeká na tuhle pozici. Panu Salačovi jsme naši podporu vyjádřili minulý týden na klubové schůzce. Psychologická práce s tak mladým týmem je strašně složitá. Zažila jsem to tento rok a nebylo to jednoduché ani pro trenéra.
Jaká je atmosféra v kabině?
Hodně nabuzená. Pondělní trénink probíhal v klidné atmosféře bez projevů nervozity. Ona ale samozřejmě je. Jde o hodně.
