Fotbalový gólman si udělal jméno v bráně Anderlechtu, za nějž odehrál 143 zápasů, čtyřikrát s ním vyhrál ligu a on sám i titul nejlepšího brankáře ligy. A právě bruselský tým stál u zrodu česko-belgického přátelství. Když Zítka střežil bránu, fanda Merckx sedával pravidelně při domácích zápasech na tribuně.
„A když jsem v bráně něco provedl, uměl si rýpnout.“
Narozeniny mají tři dny po sobě - zatímco Merckx slavil sedmdesát, Zítka své kulatiny se čtyřkou na začátku. A jako jeden z blízkých dostal pozvánku do Belgie. „Eddy zorganizoval oslavu pro blízké, známé, kamarády, bývalé závodníky. Jen syn Axel z Kanady nepřiletěl,“ vypráví Zítka. „Padesát šedesát lidí tam bylo.“
Dávno před oficiální částí a přípitkem červeným, které Merckx tolik miluje a které mu doktoři po operaci na rozdíl od bílého nezakázali, se parta bývalých závodníků sešla na vyjížďce. I dnes bývá o víkendech pravidelný sraz v 8:30 u Eddyho, narozeninový „trénink“ se však kvůli dešti o hodinu zpozdil.
„Bylo nás hodně, snad osmnáct,“ říká Zítka. „Udělali jsme klasický, 75kilometrový okruh po rovince, průměrem 30. Pak rychlá sprcha a šlo se na odhalení sousoší.“
V Meise, kde 70letý švihák Merckx žije, mu před obecním úřadem odhalili bronzový pomník, následovala recepce a večeře v Bruselu. „Ke konci zábavy už si ale stěžoval na záda, takže divočejšího tance už se nezúčastňoval. Seděli jsme, povídal si a pili dobré červené víno.“
Právě nad ním Zítka dumal, když přemýšlel o dárku pro svého přítele. Červené má rád, jenže to mu věnuje každý. Musím vymyslet něco jiného, říkal si. „Ale nakonec to u něj skončilo.“
Merckxovi belgičtí přátelé založili pokladničku, kdo chtěl, přispěl a na stůl před oslavence pak vyskládali 70 lahví rudého moku. „Château Petrusse, Châteauneuf du Pape, italská Sassicaia, prostě výběr kvalitních vín,“ tvrdí současný trenér sparťanské juniorky. „Z Čech jsme mu s manželkou ještě něco přivezli, ale to je tajemství.“
