"Konec naší spolupráce s trenérem Miroslavem Patrmanem jsem absolutně nečekala. Ale pokud jde o mé cíle do další kariéry, tak v nich se absolutně nic nezměnilo. Pořád si půjdu za tím svým. A tím je samozřejmě olympiáda v Brazílii v Riu de Janeiro," tvrdí liberecká Zita Frydrychová, která začátkem prosince oslaví 21. narozeniny.
Proč s vámi podle vás ukončil trenér Miroslav Patrman spolupráci?
Po londýnské olympiádě jsme spolu absolvovali ještě soustředění, kde jsme se učili nové prvky, následně mi bylo oznámeno, že už mě dále trénovat nechce, že si mám najít jiného trenéra. Já v podstatě do dneška nevím důvod. Zřejmě to bylo po třináctileté spolupráci z vyčerpání a prý se chce zaměřit na něco jiného, než abychom se spolu pokusili dostat na olympijské hry do brazilského Ria de Janeiro.
Byla jste v tu chvíli hodně překvapená?
No, abych řekla pravdu, zaskočilo mě to hodně, protože jsem to absolutně nečekala. Po olympiádě v Londýně jsme se spolu ještě bavili o té další v brazilském Riu za čtyři roky, jak chceme jít pořád dál, a najednou ze dne na den taková otočka. Navíc mi to od něho přišlo e-mailem, což mi po třinácti letech spolupráce přišlo takové hodně špatné.
Jak tedy fungujete ve své kariéře dál?
V Liberci studuji vysokou školu, tak jsem chtěla v klubu nadále setrvat. Proto jsem oslovila trenérku Marcelku Šefrovou, která se sice věnuje víc přípravě menších dětí, které připravuje na přechod do juniorské kategorie, ale ujala se mě a vzala mě do své skupiny na trénování.
Přece jen jste ale suverénní česká jednička a olympionička ve skocích na trampolíně, není to pro vás trochu posun zpět?
To si nemyslím. Mám s trenérkou Marcelkou Šefrovou i individuální tréninky, kde se věnuje pouze mé přípravě, a ostatní dny skáču ve skupině dvanácti- až třináctiletých skokanů, kde mě nejvíce baví to, že mám možnost je nějak motivovat, a proto se na těchto trénincích snažím více než normálně.
Jak velká je to pro vás ve sportovním životě změna?
Je to pro mě opravdu velký nezvyk, protože já jsem dosud jiného trenéra než Miroslava Patrmana za těch třináct let, co skoky na trampolíně dělám, nezažila. Změna je to velká i v tom, že mě trénuje ženská, takže si musím zvykat na úplně jiný přístup, chování i metody.
VyjádřeníMiroslav Patrman, bývalý kouč Frydrychové: "Já to prezentuju tak, že prostě skončila jedna etapa, kdy jsme něčeho velkého dosáhli a někam se ve skocích na trampolíně dostali, a teď následuje další. Vyhodnotil jsem si, že takovýmto způsobem dál fungovat by už asi nebylo dobré. Pokud má Zita Frydrychová dosáhnout na účast na další olympiádě v Riu de Janeiro, musí začít fungovat samostatněji a nebýt tolik fixovaná na mě. Další důvody nechci prezentovat přes média, svoje jsme si k tomu řekli mezi sebou a rozešli jsme se. Šikovných dětí ve skocích na trampolíně máme v Liberci dost, tak věřím, že zase vychováme další olympioniky." |
Co to všechno znamená pro vaši další kariéru ve skocích na trampolíně?
Pokud jde o moje cíle, tak v nich se absolutně nic nezměnilo. Pořád si půjdu za tím svým. Tím je samozřejmě kvalifikace a postup na další olympiádu v Riu de Janeiru.
Je reálné, abyste se v té silné světové konkurenci opět po čtyřech letech na olympijské hry probojovala?
Pevně v to věřím. Myslím si, že připravená na to jsem, obtížností i provedením na to mám. Teď půjde jen o to, udržovat se v kondici a nevypadnout z toho zaběhnutého rytmu.
Připravujete s novou trenérkou Šefrovou nějakou novou sestavu?
Máme to spolu v dlouhodobém plánu, navíc bychom chtěly vytvořit i nový světový rekord v obtížnosti...
To si tedy docela troufáte.
No, bude to hodně složité, ale kdyby se to povedlo, tak by to bylo super. Jde o to, že mám připravené nové těžší prvky, které už jsem skočila s panem Patrmanem, ale ještě jsem je nezařadila do sestavy. Na tom budeme právě pracovat s trenérkou Marcelkou Šefrovou, protože to je vlastně ještě těžší, než se je naučit. Jde o to, zvládnout jejich navázání na sebe v sestavě. Takže nás čeká opravdu velký kus práce.
Co si mám vlastně představit pod pojmem světový rekord v obtížnosti?
Já mám svůj osobní rekord 14,8, a to, na co bych chtěla jít, je 16,5, což je docela rapidní nárůst. Chci tam přidat ještě jedno trojné salto, takže by tam byly celkem tři, což ve světě zatím skáče pouze jedna jediná skokanka, a do průběhu sestavy bych ještě měla někam zakomponovat tři vruty.
Na kdy plánujete útok na to, abyste se stala světovou rekordmankou?
Ty nové prvky chceme zkusit zařadit do sestavy jednotlivě příští rok, vyskákat to, a ten svěťák mám v plánu skočit tak za dva tři roky, abych měla před olympijskou kvalifikací co nejlepší výchozí pozici a zapsala se pořádně do podvědomí rozhodčích. To je moc důležité.
Nedávno jste v Jablonci nad Nisou jednoznačně vyhrála Mezinárodní závod přátelství, takže nová spolupráce asi klape, je to tak?
Ještě předtím jsem už pod vedením trenérky Marcelky Šefrové vyhrála i poslední závod Českého poháru v Liberci. Nicméně nyní skáču lehčí sestavy, protože začínáme jakoby od začátku a předěláváme trošku i techniku do těch prvků. Přesto je to v konkurenci v České republice daleko nejvyšší obtížnost, takže na vítězství to stačilo.
Co vás teď čeká v nejbližším období?
Pokud jde o jednotlivce, tak letos ještě jeden mezinárodní závod v Belgii a jeden nominační závod pro příští rok. Ale teď se nás hodně týká boj o postup na závody v neolympijských sportech v Kolumbii příští rok v létě. Trampolíny sice na olympiádě jsou, ale ne synchronní dvojice. Pro Česko jsme místo pro účast vybojovaly, ale teď půjde o to, který pár z České republiky tam pojede.
Jak si momentálně stojíte v nominačním boji?
Nově skáču v páru s mojí libereckou kolegyní Sandrou Opaleckou. O postupu se rozhoduje ve čtyřech závodech, z nichž se počítají nejlepší dva. Musíme zkrátka splnit limit a být nejlepší. Zatím jsme první dva závody vyhrály a splnily i ten limit, takže šance je veliká. Mělo by se rozhodnout během prosince. Kolumbie nás hodně láká, to by byla zajímavá destinace, tam se člověk normálně nepodívá.
