Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Získal pas, budoucnost i druhé jméno

11 2000
P r a h a - Opatrně žmoulal v rukách zelenou knížku s českým národním znakem, ještě neohmatanou, bez stop času a dalekých cest. Pro skokana do vody Jaroslava Makohina je čerstvý český pas vstupenkou k lepší budoucnosti. Bez něj by minulý týden na evropském šampionátu v Helsinkách nemohl vůbec závodit. Skončil tam ve finále osmý ve skocích z třímetrového prkna a to stačilo, aby se kvalifikoval na olympiádu.
"Pořád jsem si nebyl jistý, jestli občanství dostanu. Poslední týdny jsem už skoro neměl naději." Jedno červnové ráno se to změnilo. Makohin se probudil, otevřel poštu a držel list, kde stálo, že byl právě vyvázán z ukrajinského občanství.

Překonal poslední z překážek, které ho provázely od doby, kdy se rozhodl usadit v Česku. Na Ukrajině neviděl perspektivu. V roce 1996 dva týdny trénoval na závěrečném předolympijském soustředění, ale na hry do Atlanty neodletěl. "Byla to hra trenérů," komentoval to.

Pak přišla druhá rána. Jeho trenér odcestoval do Ameriky. Makohin zůstal bez kouče a bez možnosti, jak se připravovat. Požádal o pomoc českou trenérku Marii Čermákovou a od té doby závodí v Pardubicích.

Doma nechal rodiče a sestru. "Mámě bylo líto, že jsem odjel tak daleko, jako každé matce. Ale jinak to doma pochopili." Makohin začínal od nuly. Neuměl ani slovo česky. Byl ale pilným studentem. Nepotřeboval ani učitele, ani učebnice gramatiky. Jen žil, mluvil a četl české knížky. Netrvalo dlouho a jazyk ovládal. Mluví plynule a bez chyb, jen s lehkým měkkým přízvukem.

"Ani jsem si nevšiml, jak to přišlo, stalo se to samo od sebe." Po dlouhých a vypjatých týdnech nejistoty ho v Helsinkách čekala jediná šance, jak se dostat na olympijské hry. Po dvou letech se znovu objevil na velké mezinárodní akci.

Teprve dva týdny před šampionátem začal trénovat jeden z nejtěžších skoků, tři a půl překotu zvratného. Dlouho se na to chystal. Začínal skákáním z metru při lehčích figurách. Ale zvládnul to. "Bylo to náročné, fyzicky, psychicky i technicky. Jenže ve sportu se musí občas zariskovat," vysvětlil Makohin.

"Věděl jsem, že to skočím a šel jsem na to. Jediný problém byl odhodlat se poprvé." Náročný prvek v sestavě mu může přinést mnoho dobrého.

Na mistrovství Evropy stejný skok předvedlo jen pět dalších závodníků. "Teď už je to výhoda. Jednou to do sestavy zařadit musel a teď už to má za sebou," řekla trenérka Čermáková agentuře ČTK. "Navíc si udělá jméno. Rozhodčí se na něj v Sydney budou dívat jinak." Zlé je pryč.

Teď už je Makohin v Česku doma, má tu kamarády, a dokonce dvě jména. Hodně Čechů na něj jako na Jaroslava volá "Jardo!" Jenže on byl odjakživa Slávek, tak mu říkají doma. Ale říká mu tak i další plavecký reprezentant Daniel Málek. Včera se s  Makohinem loučil na letišti a křikl: "Ahoj Slávku, sejdeme se v Sydney!"
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze