Clay pak jednou mrští kouli pravou rukou místo levé a nechá se z legrace diskvalifikovat.
Bláznivou akci v úterý absolvoval, ačkoli se o víkendu pokoušel o světový rekord. Do Česka přijel s rodinou a kamarádem na návštěvu právě k Šebrlemu.
Knedlíky s vepřovou od Evy Šebrlové se nacpal k prasknutí. "Chutnalo nám," říkal a hladil si břicho.
Občas si dovolíte porušit životosprávu, že? Roman Šebrle se loni divil, že si dopřáváte i hamburgry.
Strava desetibojařů není vždycky nejzdravější. Ale od doby, co jsem ženatý, hamburgry tak často nejím. Manželka mi vaří většinou kuře, těstoviny, salát. Je to o hodně lepší.
Jak se cítíte dva dny po útoku na světový rekord?
Lepší se to. Götzis byl můj první desetiboj sezony, hodně těžký. Křeče mě chytily po prvním dnu. Přesto jste po osmi disciplínách měl náskok dvacet bodů na Šebrleho světový rekord.
Stále jste zklamaný, že jste ho nepřekonal?
Víte, Roman má malou výhodu v tom, že je velmi dobrý v závěrečné patnáctistovce. Při rekordu běžel 4:21, já zvládnu tak 4:38. Musel bych mít po devíti disciplínách mnohem víc bodů, abych ten rekord udělal. Musím být realista.
V Götzisu to tedy nešlo?
Řada disciplín mohla vyjít lépe. Navíc bylo špatné počasí. Měl jsem problémy s nohou, byl jsem dehydrovaný. Nakonec mě hrozně bolely ruce, ramena.
Kdy se o rekord pokusíte znovu?
Příště závodím na americkém šampionátu. Ale tam to asi bude těžší než v Götzisu. To je zvláštní mítink se skvělým publikem. Všechno je tam perfektně připravené pro desetiboj. V USA to tak dobré nebude.
(Šebrle: Po tom, co předvedu na mistrovství Evropy, budeš mít motivaci, uvidíš.)
Je zvláštní, že s Romanem jste rivalové, a přitom přátelé.
Vím, že nechce být pokořený, ale rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Možná to dokážu a po mně pak přijde někdo další.
(Šebrle: Ty to dokážeš. Ale chvíli počkej, po olympiádě v Pekingu budeš mít spoustu času.)
Roman o vás mluví jako o správném chlapovi. Nepůsobíte jako typický americký atlet. Třeba sprinter Justin Gatlin pořád vyhlašuje, že je nejlepší na světě.
Takový nejsem. Rád jdu závodit, odvedu svou práci a pak se vrátím domů k rodině.
(Šebrle vtipkuje: To je škoda. Víš proč? Protože soupeřit s někým jako Gatlin by pro mě bylo mnohem jednodušší. Chtěl bych ho porážet. Proto jsem tě pozval k nám. Příště si budeš muset říct: Nemůžu ho porazit, vždyť mě pozval k sobě domů, tak radši poběžím patnáctistovku za šest minut.)
Dovedete si představit olympiádu 2028, kde v desetiboji soupeří Štěpán Šebrle a Jacob Ezra Clay?
Šebrle: Kdyby to tak bylo a naši kluci byli nejlepší a byli jako my dva, budu spokojený.
Clay: To zní dobře. S Romanem jsme se sblížili. Myslím, že pro sport je to dobře. Lidi vidí, že dva nejlepší na světě spolu soupeří a jsou kamarádi.
Máte v atletice podobné přátele?
Pořád jsem v kontaktu s kamarády ze školy. Ale v desetiboji jsme si s Romanem nejbližší. Je to hodně těžké vysvětlit, bavili jsme se o tom v letadle.
K čemu jste dospěli?
Desetiboj je jiný než sprint. Tam je každý sám za sebe. Běží, musí vyhrát. Desetiboj je příliš těžké zvládnout sám. S Romanem se navzájem podporujeme. Jasně, prohrát je nepříjemné. Ale když předvedu to nejlepší, Roman taky a on vyhraje, budu rád za něj. A určitě je to i naopak.
Oba jste ale hodně soutěživí, ne?
To ano. V letadle cestou sem jsme hráli sudoku. Na čas. Vyhrál jsem. Romanovi to trvalo čtrnáct minut, mně čtyři.
Co třeba golf?
V tom je Roman mnohem lepší. A ve fotbálku nade mnou vyhrál taky – 4:3.
Co vás ještě čeká při návštěvě Česka?
Roman nás vezme na prohlídku Prahy, dáme si večeři v restauraci, kde vaří česká jídla. Myslím, že pak budu muset hodně běhat. Ale chtěl jsem přijet, pořád jsem slýchal, že je Praha nejhezčí město v Evropě. Škoda, že prší.
Když půjdete na procházku, někteří lidé vás asi poznají.
Už se stalo. Na letišti. Je to pro mě nové. V Kalifornii nikdo neví, kdo jsem. Budu sem muset jezdit častěji.
Podobně jako Šebrle máte malého syna. Změnil jste se jako táta?
Ano. Jenže já už to tak chtěl dlouho. Vážně. V šesté třídě jsem psal esej na téma, kde bych chtěl být za deset let. Napsal jsem, že bych chtěl být profesionální atlet a přitom být často se ženou a dětmi. Přesně to teď dělám. Žiju svůj sen.
