Neschovává se, netají své plány. Zdeněk Štybar klidně přizná, že na letošní Tour de France chce vyhrát etapu. Nebo se o to aspoň pokusit. V úterý nastává den, kdy si sen může splnit. Čtvrtý den závodu, který povede cyklisty z města Seraing do 223,5 kilometru vzdáleného Cambrai, se zdá ideální šancí.
„Určitě to je výzva. Samozřejmě, že klasiky jako Paříž-Roubaix nebo Flandry jsou taky velké. Ale vyhrát tady etapu... To by bylo prostě skvělé,“ zasnil se Štybar v pondělí před startem dalšího bláznivého dne na Tour, během kterého peloton potkal hromadný pád.
On se mu vyhnul, a tak může bez újmy vyrazit na trasu, kterou vlastně docela dobře zná. Zčásti totiž povede po trati Paříž-Roubaix, kde letos slavil historický český úspěch: druhé místo.
Tentokrát se po kostkách pojede v opačném směru než během dubnové klasiky, ale ani to by nemělo Štybara překvapit. „Už jsme si to tam byli projet den po závodě Kolem Švýcarska. Tehdy totálně pršelo, takže to máme najeté dokonce i v extrémních podmínkách,“ usmívá se. „Ale určitě to bude jiné než Roubaix. Míň technické, víc o nohách,“ moc dobře tuší.
Co tedy může takový závod přinést? „Možná tam zůstane až do konce pohromadě víc lidí. Asi to bude znovu hodně nervózní,“ očekává Štybar. „Když jsme si to projížděli, přišlo mi, že tam jedeme téměř hranu.“
Na skok za rodinou
Výhodou pro trojnásobného mistra světa v cyklokrosu budou zkušenosti z terénu. A třeba také to, že etapa startuje v Belgii, jeho druhé domovině. I když známých asi u trati moc mít nebude. „Ti, které tady máme, se teď spíš točí kolem Ine. Pomáhají jí,“ zmiňuje svou belgickou manželku, která mu týden před Tour porodila syna Lewise.
V neděli, po dojezdu druhé etapy, dokonce za rodinou stačil na skok zajet. „Nebylo to daleko od místa, kde bydlíme, asi půlhodina. Po cestě na hotel jsem se doma na chvíli stavil,“ prozrazuje. „Jen jsem si Lewise pochoval a musel jsem zase pryč.“
Takový je život na Tour. To, jak mu syn roste, musí Štybar až na tuto jedinou výjimku sledovat jen přes internetovou kameru, která mu každý den aspoň na chvíli umožní podívat se domů.
Času na cokoli jiného než závodění je strašně málo. Před včerejší etapou Štybar dlouho poslouchal taktické pokyny, až potom vylezl z týmového autobusu a mohl věnovat pár minut novinářům. A také fanouškům: v Belgii je vždy hodně populární.
Přímo u autobusu na něj čekala rodinka se třemi malými chlapci, kterým zářily oči, když se jim jejich oblíbenec podepisoval na zmenšené dresy stáje Etixx-Quick-Step. Další fandové se mezitím natahovali přes plot a volali: „Hallo, Zdenek!“
S podporou tedy pro dnešek určitě může počítat. Ale divoký začátek Tour jasně naznačuje, že nic dalšího se plánovat nedá. „To opravdu moc ne. Na každém rohu se to mění, pohyb v balíku je úplně jiný,“ uznává Štybar. „Když jsem zvyklý dostat se dopředu po krajích, tady to nejde - musíte to zkusit skrz balík. V neděli jsem se takhle trochu ztratil před bonifikačním sprintem - a těžko jsem se dostával zpátky,“ popisuje.
Formu na to, aby uspěl, však rozhodně má. Potvrdil to včera: znovu byl v cíli nejlepší z Čechů, na kopec v městečku Huy se vyškrábal jako jedenatřicátý. A protože moc neztratil, poskočil v průběžném pořadí už na desáté místo.
„Ale to není rozhodující. Mám jinou roli, celkové pořadí není tak důležité,“ říkal už před etapou. Jeho šance je jinde. A nyní to může ukázat.
