Blankytně modrý dres s trikolorou českého výběru oblékne i olomoucký rodák Jakub Otruba, který patří v devatenácti letech mezi největší české talenty.
„Moc si nominace cením. Je čest být v národním týmu a ne každému se povede být hned první rok v dospělých na tak velkém závodě. Budu se chtít ukázat jako týmový hráč pro ostatní kluky z reprezentace,“ plánuje Jakub Otruba.
Už víte, co od vás bude trenér Tomáš Konečný čekat?
Lídrem bude stejně jako loni Michal Schlegel, který se loni umístil na hranici první desítky. Letos se vrací z Gira a určitě bude mít ještě formu. Neuplynula od závodu taková doba, aby na něj stačila padnout nějaká únava. Myslím, že se na něj celý tým dokáže složit a budeme se snažit, aby dosáhl podobného nebo lepšího umístění než loni.
A váš plán?
Letos to nevidím tak, že bych jel vyhrát, ale spíše získat cenné zkušenosti se staršími kluky.
Znáte místa, kudy se pojede?
Znám je velice dobře, byl jsem tam minulých deset dní trénovat. Navíc máme chatu v Malé Morávce, takže znám každou cestu i každý sjezd a to je pro mě určitě velká výhoda proti ostatním jezdcům.
Tak to se nepotřebujete seznamovat s výšlapem k horní nádrži Dlouhé stráně, o němž organizační šéf závodu Jaroslav Vašíček tvrdí, že je nejtěžší v republice. Sedí vám?
Tato etapa je spíše určená pro čistokrevné vrchaře a tím, že se ten kopec pojede dvakrát, tak je to ještě těžší. Jel jsem tam jen jednou, takže vím, že kluci, kteří mají trochu vyšší váhu, to tam budou mít těžké a je to čistě pro ty, kteří mají třeba padesát šedesát kilo. Ale uvidíme, třeba se první kopec pojede jen lehce a bude se závodit až v tom druhém, to nemůže nikdo vědět.
Váš bývalý trenér Jiří Kaňkovský o vás prohlásil, že čím těžší, tím pro vás lepší. Platí to?
V juniorech asi ano, ale teď v třiadvacítkách už úplně ne. Sedí mi kopce spíše střední délky, ale kdyby to měla být nějaká alpská sedla o deseti kilometrech, tak už by to mohl být problém. Ale určitě jsem rád, když jsou v etapáku kopce a není to jen rovina mezi poli, kde fouká. Myslím, že poslední etapa mi může sedět, protože je tam v závěru půlkilometrové stoupání, které také znám a vyhovuje mi.
Takže máte vytipovaná místa na trati, kde byste mohl zkusit útočit?
Samozřejmě. Minulý týden jsem si projel jednu etapu a šla vidět místa, kde je například sjezd a následně se stoupá do kopce. Tam je potřeba se tlačit dopředu ještě před sjezdem, abyste nezůstal pozadu v kopci, kde se to pak může trhnout, zůstanete ve druhé skupině a máte po celém závodě.
Věnujete přípravě zvláštní pozornost?
Jde o jeden z mých vrcholů sezony, tak se na něj pořádně chystám. Po Závodě míru bude mistrovství republiky a pak ještě přijde další vrchol. Možná v podobě Tour de l’Avenir, jako loni, to by bylo skvělé, a chtěl bych se na něj také dobře připravit. Ještě však uvidíme, jaký bude plán závodů.
Letos jste měl jezdit za stáj talentů UCI. Proč z toho sešlo?
Nejdřív mi řekli závodní program, který mi vyhovoval ve všech směrech, protože tam byly těžší závody. Ale když jsem dorazil do Aigle, byla mi oznámena změna s tím, že se některé závody ruší. Byl jsem tam dva týdny, ale v souvislosti s tím, že mám poslední rok školy a bylo by pro mě obtížné dojíždět, tak to pro mě ztratilo význam. Proto jsem se dohodl, že budu letos jezdit v Prostějově.
Závodit dál za Mapei Merida Kaňkovský už nešlo?
Původně, když jsem plánoval být v Aigle, tak jsem doma chtěl jezdit za Mapei, například mistrovství republiky, abych měl při závodech nějakou podporu a mechanický vůz. Ale tím, jak jsem přišel do Prostějova, se situace změnila a veškerou podporu při závodech mám od SKC Tufo Prostějov.
V Prostějově se zaměřují na závodníky do 23 let, sedí vám tým?
Určitě to byl dobrý krok. Byl jsem před měsícem osmý na závodě UCI v Maďarsku, což byl úspěch na to, že jsem v mužích první rok. Ale v další části sezony mě čekají závody, které mi sedí víc profilem, a věřím, že se můžu mnohem lépe prosadit. Zatím to byly spíše závody po rovině, kde rozhodl vítr a dojíždělo se do spurtu, což není úplně má doména.
