Jméno legendárního zápasníka Gustava Frištenského dnes nosí přes osmdesát mužů a žen v České republice, další žijí ve Spojených státech a Švýcarsku.
Patří mezi ně i ředitelka Muzea Litovel a praneteř Gustava Zdenka Frištenská, která se již několik desítek let pídí po kořenech svého slavného prastrýce a pořádá celosvětová setkání příslušníků rodu Frištenských.
Na posledním, které se konalo předloni v Olomouci, se jí od stovky účastníků sešla spousta zajímavých materiálů.
Zápisky, kresby, rodinná alba, pohlednice, fotografie či vzpomínky pamětníků, kteří dodnes v Litovli žijí, stejně jako kopie oddacích a rodných listů či materiály od genealogů, díky nimž mohla doplnit rodokmen, letos Frištenská vydá knižně.
Praneteř slavného siláka se nevzdává ani myšlenky vybudovat v Litovli Frištenského expozici.
"Kniha vzpomínek na Frištenského vyjde ke 130. výročí od narození Gustava," počítá Zdenka Frištenská, pro kterou je skládání rodokmenu celoživotním koníčkem.
"I když asi nikdy nebudu úplně u konce, v jednom mé snažení smysl má. Jsme velká rodina a spojuje nás obdiv k silákovi, jenž neměl maséra, trenéra či specialistu na stravování, nebral žádné steroidy, a přesto dosáhl tolika úspěchů. Díky knize se každý, kdo se v rodokmenu najde, může o svém předkovi dozvědět víc," vysvětluje Frištenská.
Devět rodů, z nichž kořeny nejstaršího sahají až do roku 1661 – rodokmen slavné rodiny Frištenských je rozvětvený. Zdenka Frištenská kořeny svého slavného prastrýce mapuje již několik desetiletí.
Pečlivě si kreslí grafy, trpělivě třídí stovky listů papírů a ukládá je do papírových krabic ve své pracovně.
"Pečlivost jsem zřejmě zdědila po Gustavovi, byl to strašný detailista. Sám si vedl kroniku, do které si vlastnoručně zapisoval vzpomínky a lepil fotografie. Jsou v ní záznamy ze žaláře, zážitky z turnajů i popis prvních úspěchů. Dokonce si psal charakteristiku soupeřů, které porazil," listuje Frištenská ve velké zdobené knize ve fialových deskách.
"Rodinnou kroniku nakonec našel na půdě můj otec, takže jsem na Gustavovo snažení navázala. Skládat rodokmen ale začal on."
Přípravy na publikaci, která připomene jubileum 130 let od silákova narození, začaly před dvěma lety na celosvětovém setkání příslušníků rodu Frištenských.
"Všechny příbuzné jsem obešla a požádala je o vzpomínky a paměti, které na Gustava mají. Stála jsem o každou drobnost, fotku nebo pohlednici, prostě cokoliv, co by mozaiku legendárního siláka mohlo doplnit," vzpomíná Frištenská a vybírá největší unikáty, které jí během dvou let na adresu domu, ve kterém Frištenský čtyřicet let bydlel, přišly.
"Krásný je třeba pečlivě vyvedený památník, který Gustav vytvořil pro své neteře. Sám děti neměl a tak rád pomáhal ostatním dětem. Vystřihoval obrázky a vepisoval k nim říkanky, díky nimž se mohly neteře trénovat ve čtení," listuje úhledným svazkem Frištenská a ukazuje i spoustu pohlednic, kreseb či vzpomínek psaných ručně či na počítači.
"Některé pamětníky, kteří znali Gustava osobně a v Litovli dodnes žijí, jsem navštívila a jejich vyprávění si nahrála. Sešly se mi zajímavé příběhy, které mi zápasníka více přiblížily. Já sama jsem ho totiž nezažila," vysvětluje praneteř a dumá, jak takovou spoustu materiálů vydá.
"Pár výtisků svážu, zbytek rozešlu příbuzným na DVD. Chci, aby všichni vnuci, děti či další příbuzní, kteří se v rodokmenu najdou, měli na Gustava pěknou vzpomínku."
A jak je to se sportovními trofejemi a diplomy, kterých slavný zápasník za svou kariéru získal tisíce a které vystavoval ve svém soukromém muzeu? Unikátní památky chátrají v depozitářích Národního muzea v Praze, právě tam byly po smrti Gustava Frištenského převezeny. Zdena Frištenská by chtěla veškeré exponáty sepsat a nechat udělat jejich kopie. Vystavit by je pak mohla třeba v litovelském muzeu.
"Celkové náklady se šplhají k deseti milionům korun, jen pořízení kopií přijde na 2,6 milionu," vypočítává Frištenská, která letos od Olomouckého kraje získala 150 tisíc. "Můžu se tak alespoň pustit do pátrání po trofejích a pořídit jejich úplný soupis."
O zápasníkoviNejpopulárnější zápasník první poloviny 20. století prožil většinu života v Litovli, s Miroslavou Ellederovou, dcerou sládka rolnického akciového pivovaru v Litovli, se oženil v roce 1908. Za pět let amatérského zápasení vybojoval na 2000 utkání a ani jednou neprohrál. Jako profesionál nastoupil k 8000 zápasům. V roce 1922 se stal mistrem ČSR, o dva roky později obhájil titul profesionálního mistra Moravy. A bylo mu právě padesát let, když se stal roku 1929 profesionálním mistrem Evropy v řeckořímském zápase. Silák, který zápasil ještě v 70 letech, zemřel v roce 1957. |
