"Minulý týden mi volala mamka, že kouká v televizi na zápas Nymburka s Valencií. Hned jsem si zjistila, kdy je odveta, a od té doby se těším," uvedla Veselá chvilku poté, co se vřele pozdravila s některými členy nymburské výpravy. "I některé spoluhráčky se vyptávaly, co že je to za český tým. Ony znají jen Prahu, tak se dost divily, že na takové úrovni hraje někdo jiný."
Bylo pro vás těžké si vybrat, komu v utkání Valencia - Nymburk fandit?
Řeknu to diplomaticky, fandím dobrému basketu. Na jedné straně Češi, na druhé vlastně můj klub, v němž všechny hráče znám.
Setkává se mužský a ženský tým Valencie nějak pravidelně?
Hrajeme ve stejné hale, takže se tady tak míjíme. Pozdravíme se, známe se. Na vyšší úrovni jsou ty vztahy jen mezi stejnými národy. Máme tu Francouzku a Francouze, ti spolu zajdou na večeři, kamarádí víc. A podobně i hráči z jiných zemí.
Chodíte se dívat na mužský basket?
Na muže chodí podstatně víc lidí než na nás. Jednou jsem dokonce při jejich zápase musela sedět na schodech. Když přijede Barcelona nebo Real, je to hukot. My máme návštěvy nižší, v té obrovské hale je to znát. Příští týden je tu nějaká akce, takže proti Salamance budeme hrát poprvé v jiné hale, jsem na to zvědavá.
Vy už jste ve Valencii čtvrtým rokem, což je na českou basketbalistku v zahraničí celkem rarita.
Když to takhle slyším, tak mi čtyři roky přijdou jako strašná doba. Ale já jsem tu spokojená, nic mi nechybí. Výborné podmínky, skvělý život, překrásné město u moře. Na nic si nestěžuju.
Jak dlouho ještě chcete v cizině zůstat?
Je mi osmadvacet, takže pár let ještě ano. Rodina mi samozřejmě chybí, ale je to něco za něco. Z Valencie nikam nepospíchám, vždycky se modlím, aby mě znovu chtěli.
Co vás tu kromě basketbalu nejvíce drží?
Je pořád teplo, což je super. Sluníčko, moc příjemní lidé s neustále pozitivní náladou, dobrá zábava. Venku na zahrádce můžete posedět i v prosinci. Navíc španělská spoluhráčka Laia Palau je tu od mého příchodu celou dobu a jsou z nás hodně dobré kamarádky. Seznámila mě s řadou svých přátel, podnikáme plno akcí, je to prima.
V roce 2010 jste v zámoří získala titul v prestižní WNBA. Tam už vás to zpátky netáhne?
Zrovna nedávno tu lidé z Ameriky byli, z jejich strany je zájem značný. Jenže angažmá v Americe se týká léta, takže koliduje s programem národního týmu. A já dávám přednost reprezentaci. Ani do budoucna to s návratem do WNBA moc nevidím, i když každá hráčka s titulem šampionky je tam pro ně velmi zajímavá.
Zmiňujete reprezentaci. Čeká vás s ní kvalifikace o postup na olympiádu do Londýna. Toužíte po úspěchu?
Pro mě byla reprezentace vždy velkou motivací a olympiádu beru jako naprosto top akci. Je škoda, že nás Turkyně přestřelily s kandidaturou na pořadatelství kvalifikačního turnaje. Doma by to bylo snadnější, fanoušci by nám dost pomohli. I tak věřím, že na olympiádu postoupíme.
Hodně se probírá klíčové téma, zda se do týmu vrátí kapitánka Hana Horáková, která za národní tým loni nehrála. Sledujete ten vývoj?
Hanku samozřejmě přes internet sleduju, vím co ji letos provází za problémy (zranění, změny angažmá, pozn.). Bude záležet jen na ní, k návratu ji nikdo tlačit nebude, musí se rozhodnout sama.
