Šéf společnosti PIM stojí za Pražským maratonem a rozběhal také tisíce lidí v Olomouci, kde zítra odstartuje druhý ročník půlmaratonu.
Na otázky odpovídal v elegantní obleku roztomilou češtinou a za výslovnost se omlouval. Zbytečně. Mluvil výborně. Ještě lépe však organizuje silniční běhy, za což dostal nejprestižnější ocenění – Zlatou známku od Mezinárodní asociace atletických federací.
Loni jste slíbil, že na druhém ročníku Olomouckého půlmaratonu poběžíte. Vyjde vám to?
Nemůžu, protože to je naše akce a já mám na ní moc práce. Běhám venku. Bohužel jsem měl před dvěma lety operaci kolena. Každé ráno běhám čtyři kilometry. Můj poslední závod byl před čtyřmi lety v Lisabonu v půlmaratonu.
V jakém čase?
Čas nebyl moc dobrý, ale důležité je, že závod dokončíte.
Dva tisíce startovních čísel na Olomoucký půlmaraton se rozebralo v dvoutýdenním předstihu. Překvapil vás tak velký zájem?
To je senzace, skoro zázrak. Před prvním ročníkem jsem byl u pana primátora Olomouce a říkal jsem mu, že chci tady udělat velký mezinárodní závod. Možná si pomyslel, co jsem za bláznivého Itala, ale podařil se fantastický úspěch. Teď mám pozitivní problém. Odpovídám: Bohužel, je plno.
Dokázal jste i Olomouc pobláznit během.
Běh je ve světě fenomén. Patnáct minulých let bylo v Česku těžkých, teď každý rok navyšujeme kapacitu minimálně o 25 procent. V Olomouci je startovních čísel málo, i když jsme kapacitu navýšili a s tím jsem spokojený. Na druhou stranu možná byla chyba, že jsme ji v Olomouci nenavýšili třeba až na 40 procent. Příští rok.
Měli jste větší zájem předpokládat?
Možná se nám to teď může zdát jako chyba, ale loni by nás to nenapadlo. Proč mají naše závody úspěch? Protože mají Zlatou známku kvality jako maraton v New Yorku nebo Tokiu. A navýšit počet běžců o 20 procent není malý krok.
Ulehčila vám Zlatá známka práci?
Zlato není na doživotí, každý rok musíme udělat lepší a lepší závody. Nemůžeme v malé České republice udělat největší maraton, ale možná nejprestižnější. Česká města jsou moc krásná, jsou historická a to Amerika nebo Japonsko nemá. Pro Olomouc uděláme příští rok formulář na Stříbrnou známku. A v tento den bude Olomouc exkluzivní.
V čem jí to pomůže?
Italové se mě ptají: Carlo, kde je Olomouc? Stříbrná známka bude skvělá pro reklamu města a její ekonomiku, protože přiláká spoustu cizinců, kteří budou platit za hotel, jídlo v restauraci, za suvenýry.
Jsou běhy dobrý byznys?
Byznys je slovo, které nemám rád. Běhá se pro radost. Moje firma je spokojená, když uděláme velkou akci, na které mají lidé radost. To je pro mě stejně důležité jako ekonomický úspěch.
Proč právě Olomouc?
Olomouc je mezi Brnem a Ostravou – dvěma velkými městy. Kdybych dal půlmaraton do Brna, bude hodně nespokojená Ostrava. A naopak. Druhá věc je, že z krásy centra Olomouce jsou mojí známí nadšení. A velmi důležitou osobou je pan primátor Novotný.
Mrzela vás hodně loňská diskvalifikace nejlepších běžců, kteří si v Olomouci omylem zkrátili trať?
Byla to chyba České televize, jejich skútry byly moc blízko a běžci běželi za nimi. Na dosah byl světový rekord, ale co se dá dělat.
Je těžké do Olomouce dostat světové vytrvalce?
Olomouci chybí velké letiště, ale pro nás není problém sem dostat známe atlety.
Italové milují fotbal. Proč jste se dal právě na běhy?
To je dobrá otázka, na kterou je těžká odpověď. Fotbal mám rád, ale na bězích se mi líbí, že vítěz je ten, kdo závod dokončí. Normální lidé jako já a vy mohou stát blízko medailím nebo olympijským vítězů.
Jakému fotbalovému týmu fandíte?
Můj tým Neapol měl teď moc dobrý rok, tam bydlím. Hrával za nás Maradona, pak se spadlo až do třetí ligy. Letos jsme skončili třetí a po dvaceti letech budeme hrát Ligu mistrů. Jsem moc spokojený.
Jistě obdivujete kapitána Neapole Slováka Marka Hamšíka.
Je moc dobrý! A to je nebezpečné, protože ho chce do AC Milán Berlusconi. Marka nesmíme ztratit.
Zpátky k běhům. Myslíte, že i Olomouc by mohla mít maraton?
Myslím, že ne, ale kdo ví, co bude za pět let.
Jaký je váš další cíl?
Udělat speciální běžeckou ligu. Fotbal milujeme i proto, že má ligu. Chceme udělat ligu pro profese – taxikáře, herce, lékaře a tak dále. Kategorie budou podle věku. Kolegové by se mohli hecovat, že mají v tabulce o pár bodů víc nebo míň. To bude velká věc. Co teď? Vy už znáte všechno: komu fandím, co budu dělat za pět let.
Teď zbývá už snad jen hobby. Vaříte rád jako správný Ital?
Vařím rád! Přátelé mi říkají: Carlo, proč nejdeš do restaurace? A já jim odpovídám, že nejlepší restaurace je doma. Vařím normálně pro přežití, ale moc dobře. Až budete v Praze, zavolejte, udělám něco speciálního. Ale bez masa. To nejím.
Já zase nejsem brokolicový typ.
Já nejsem vegetarián. Jím ryby, vajíčka. Ale mám rád svíčkovou, jenomže ji nemůžu. Víte, že kráva spotřebuje za život čtyřicet šest tisíc litrů vody?
