Nevyžaduje odbornou péči. Nesprašuje, není třeba ji zavlažovat. Nemusí se hnojit, neprorůstá plevelem, nevyžaduje ošetření chemikáliemi. Žádná drahá jarní obnova se nekoná. Čistí se jednou za pět let.
"Vzhledem ke značné finanční náročnosti u nás trávník tohoto druhu ještě nebyl instalován. V Německu jsou však tyto povrchy na hřištích v každých lepších obcích," potvrzuje Jan Střítežský z firmy Investik Zlín.
Výhody
Argumentů pro instalaci perfektního umělého trávníku místo přírodního koberce se nabízí spousta. Použití náhradního povrchu je na místě všude tam, kde se trávníku nedaří, nebo kde je příliš složitá jeho údržba.
Položit kvalitní povrch, odolný proti povětrnostním vlivům, dokáže kdokoli vlastními silami během několika hodin či dvou dnů.
"Současné umělky jsou věrnou napodobeninou přírodní trávy, poskytují komfort a čistotu pro okolí. Některými vlastnostmi překonávají i svůj přírodní vzor," tvrdí Petr Novotý z kralupské společnosti NovoTech.
Současné moderní umělé povrchy jsou trvale zelené, ale mohou mít i jinou barvu podle vlastní volby. Lze se na nich pohybovat celoročně, po všechna čtyři roční období, od časného rána do pozdního večera. Jsou odolné proti vodě a mrazu, ale také vůči vandalismu i nestandardnímu zatížení.
Skepse
Přesto přetrvává určitá skepse a averze, hlavně s ohledem na vlastnosti povrchu. Hráč má dojem, že míč se po něm nebude pohybovat jako po přírodní trávě, a tak je mu takový trénink k ničemu.
Po mnoha letech výzkumu však umělé trávníky poslední generace už poskytují optimální odraz míče, dopad a pružnost téměř totožné jako na choulostivém přírodním trávníku (uvádí se až 85 procent).
Zaboření bot do tupé vrstvy vláken patří minulosti. Pohyb na nejmodernějších površích, utkaných z kroucených, nahusto osázených vláken, neškodí pohybovému ústrojí ani vazivu. Původní vlákna ze stoprocentního polypropylenu nyní nahradily ohebnější sloučeniny z polypropylenu a polyetylénu, liší se v hustotě i délce.
Mix
Trendem je kombinace přírodního a umělého trávníku, nazývaná DD MasterGrass. Na hotový přírodní trávník s vytápěným podložím přijede stroj a pomocí speciálních jehlic vpichuje do trávy v určitých intervalech umělá vlákna o výšce 50 až 60 mm. Do takové výšky lze trávník sekat.
Přírodní tráva postupně obroste umělý vlas a ani na extrémně zatížených plochách nevznikají hnědé poničené plochy, což dokládají třeba fotbalová brankoviště.
Umělá tráva se může pokládat na betonový podklad, nebo na povrch z nezpevněného kameniva. Nejvhodnější druh písku a jeho množství doporučí i zajistí dodavatel podle přání zákazníka a místních podmínek. Čím víc písku, tím pevnější povrch. Čím prodýchanější, tím víc šetří klouby.
rady pro majitele umělé trávy1. Výběr místa. Důležitá je nejen orientace vůči světovým stranám (např. v případě instalace greenu pro "chip and pitch"), ale i výběr míst, do kterých se nestahuje voda, aby nedocházelo k erozi půdy a nevhodným vlivům na podklad. 2. Vyčištění plochy. Travní drn je třeba odstranit podle požadavku na výšku konstrukce podkladu. Zeminu v podloží je vhodné postříkat prostředkem proti plevelu a zároveň aby se zabránilo opětovnému růstu trávy. 3. Rozprostření podkladového materiálu. Propustné nebo drcené kamenivo, případně betonové podloží, to jsou povrchy, které se používají pod umělé trávníky na víceúčelových hracích plochách s menšími nároky. Ty největší vyžaduje použití kvalitnějšího podloží, např. z propustného asfaltu. Materiál by se měl rozvážet a hutnit alespoň ve dvou vrstvách.
4. Zhutnění podkladu. Doporučuje se použít pěch nebo válec. Před ním je vhodné, aby podloží nasáklo vodou. Případné navržené nerovnosti se upraví pomocí nářadí. Umělá tráva bude po položení přímo opisovat tvar zhutněného podkladu. 5. Příprava podkladu před položením. Na povrchu podkladu by před položením umělé trávy neměly být žádné kamínky, nečistoty, listí apod. Tato úprava se provádí lehkým koštětem až po dokonalém zhutnění a ztvrdnutí podkladu. Před položením trávy se doporučuje na celou plochu rozprostřít slabou vrstvičku písku, který vyplní mírné nerovnosti a umožní umělému povrchu volný pohyb podle povětrnostních podmínek. 6. Položení umělé trávy. Je třeba se ujistit, zda má vlas trávy na sousedních rolích stejný směr. K řezání poslouží speciální podlahářský nůž. Řezat je lepší ze spodní strany, kde je v podkladu znát průběh řad. Zcela rovný řez je třeba při spojování dvou rolí. Pro slepení je nutné objednat speciální lepidlo.
7. Oříznutí na požadovaný tvar. Jako vodítko může pomoci provázek a křídy. Stříhání a řezání se musí provádět pozorně a pomalu. Povrch se k podkladu nelepí! Pro lepší stabilitu a udržení tvaru za měnících se povětrnostních podmínek se doporučuje po obvodu instalovat pruh z jiného typu umělé trávy, nebo použít pásy z přírodní trávy. 8. Zapískování. Před zapískováním se doporučuje opakované rozčesání travních vláken kartáčem v několika směrech, aby se písek dostal mezi všechna postavená vlákna. Písek a umělá vlákna musí být dokonale suchá, teplota při kladení by neměla převýšit 10 stupňů Celsia. Písek je třeba rozprostírat a rozmetat od středu do krajů. Po zasypání celé plochy rovnoměrnou vrstvou písku se znovu použije koště k dokonalému vyplnění mezer mezi vlasy. Po dokončení by měla být vidět 3 až 6 mm vysoká vlákna umělé trávy. 9. Úprava okolí. Mohou se použít pásy přírodní trávy, obruba z umělé trávy, stavební prvky (cihly, bloky, apod.) nebo dřevěné prvky. V případě lemování umělou trávou je třeba počítat s odpovídajícím podkladem. |
