Včera už se vrátil do Evropy, mohl bilancovat: "Trip do Ameriky se povedl. Kdyby tak končily všechny mé cesty, bude to super."
Řekl byste, že vaše finále s Roddickem rozhodly nakonec v Miami jen jeden nebo dva míče?
Přesně tak. Roddick hrál výborně a zasloužil si vyhrát. Čekal jsem, že to bude zápas o pár šancích, jenže k nim se dostal jen on, v každém setu k jedné – a využil je. Navíc skvěle servíroval a žádnou příležitost na brejk mi nedal.
Hrál jste proti Američanovi v USA. Jak jste si užil atmosféru?
Byla vynikající. Sice lidé stáli na jeho straně, ale nebylo to nepříjemné publikum. Naopak.
Při prvním brejkbolu Roddicka tleskali i po vašem pokaženém prvním podání. Ani to vám nevadilo?
Ne, to je normální, speciálně tady. Tak to chodí.
Vaše osudná dvojchyba v 11. gamu první sady tedy byla především otázkou nervů?
Na té straně kurtu se mi špatně servírovalo, protože tam slunce svítilo přímo do očí a narušovalo mi rytmus servisu. Ale bylo to stejné pro oba. Andy se s podmínkami vypořádal lépe.
Do roku 2008 jste ho porážel, pak už ne. Co se změnilo?
Změnil svůj styl hry. Velký rozdíl nastal, když začal trénovat s Larry Stefankim (v roce 2008). Zapracoval na servisu. Nejde jen o to, že servíruje takové rány, jde o nejrůznější variace. Je také mnohem lepší ze základní čáry. Jakmile dostane šanci, dokáže hrát agresivněji než dřív.
Letos už jste s ním prohrál potřetí. Co byste příště udělal jinak, abyste ho porazil?
Nevím. Pokud servíruje tak dobře jako v Miami, že se ani nedostanu k brejkbolům a musím doufat, že dospěju aspoň do tie-breaku, je to těžké. Naštěstí každý zápas je jiný. Jen si vemte, jak jsem před dvěma týdny porazil Verdaska 6:0, 6:3. Kdo by čekal, že v Miami budeme hrát tři hodiny? A hráli jsme. Takový je tenis. Musíte čekat na další zápas a příležitost a jít po ní.
Jste nyní úspěšnější i proto, že myslíte pozitivněji?
Samozřejmě. To je na kurtu důležitá věc. Někdy přichází až s věkem a zkušenostmi.
Už v roce 2005 jste byl vysoko v žebříčku. Proč ještě nejste stabilním hráčem Top 10?
Těžká otázka. Co mám říct? Snažím se stejně jako předtím – a teď to vychází. Podívejte se třeba vMiami: Murray a Djokovič prohráli brzy, Nadal v semifinále. Tenis je čím dál vyrovnanější, hráči silnější. Vše je to o velmi malých rozdílech. Někdy pak rozhoduje i mentální vyzrálost, ke které musíte dospět.
Nyní si tedy připadáte, že jste blízko k průniku do Top 10?
Ano. Proto hraju. O to se snažím.
Zdraví drží?
Jakmile jsem po finále vMiami vypnul, únava a vyčerpání se pochopitelně dostavily. Ale zůstalo jen u nich, jinak nic nezlobí.
V Prostějově se začnete připravovat na antukovou sezonu. Není vám líto, že turnaje na tvrdých površích končí?
To ano, hraju na nich radši. Ale nedá se nic dělat. Z posledních turnajů v USA jsem vymačkal, co se dalo, nějaké body mám. Teď se musím rychle připravit na antuku, abych vozil body i z ní. Ale když se člověku daří amá sebevědomí, jde to snáz. Před Davis Cupem jsem si na antuku zvykl poměrně rychle.
Které turnaje vás čekají?
Program mám nabitý. Příští týden Monte Carlo, pak Barcelona a další antuky. Možná to ještě přehodnotíme, i s ohledem na to, jak byly poslední týdny náročné.
Po výsledcích v USA budou teď mnozí očekávat: Berdych by měl dál vítězit.
Já vím. Určitě i hráči si na mě budou dávat větší pozor. S tím musím počítat.
