Klučina z Alp neměl v mládí svaly, byl lehoučký a už tehdy ho trápily problémy s koleny. Po verdiktu poroty v lyžařské škole se plný odhodlání vrátil domů a pod vedením otce dřel. Vyučil se zedníkem, při fuškách nabíral sílu. Po večerech jezdil na kole, trénoval na lyžích a každý tréninkový sjezd si nejdřív vyšlapal po svých.
Za třináct let své kariéry dokázal Maier instruktorům z akademie jejich omyl - čtyřikrát vyhrál Světový pohár, doma má dvě olympijská zlata, třikrát byl mistrem světa.
V úterý si pláč zopakoval. "Jsem tu, abych se rozloučil," procedil mezi zuby. "Hlavní je zdraví. Teď mě nic netrápí a chci, aby to takhle vydrželo."
Na prahu olympijské sezony tak zásadně překvapil. Nejednomu soupeři se ale ulevilo.Rakouský Herminátor totiž uměl velké věci. A vždy po nějakém průšvihu.
Po pádu v naganském sjezdu se málem zabil, proletěl ochrannými sítěmi. A za odměnu se dostal na obálku časopisu Sports Illustrated. Pár dnů nato vyhrál super-G a obří slalom.
Stejně nahnuté to s ním bylo i po nehodě na motorce, kdy do něj cestou z tréninku narazilo auto. Doktoři už mu chtěli amputovat nohu, on je ale přesvědčil ke složité operaci rostříštěného bérce.
Přišel o olympiádu v Salt Lake City, všichni si mysleli, že s Herminátorem je konec. On se ale znovu naučil chodi a lyžovat a po 508 dnech vrátil do startovní budky. Dva týdny po návratu vyhrál.
Březnová operace kolena zase slibovala velké věci. Minulý týden prohlašoval, jak se těší do Vancouveru. A teď...
"Loučím se s povoláním mých snů," řekl. "Začátky byly rozhodně jednodušší než teď konec."
Hermann Maier* 7. prosince 1972, Altenmarkt Největší úspěchy: Ocenění: |
