Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Adieu Sky, loučil se Sir Wiggins. Bez splněného snu a s novým před sebou

Britský cyklista Bradley Wiggins na trati klasiky Paříž-Roubaix | foto: AP

13 2015
Je spojován s Paříží, Roubaix mu však souzeno nebylo. A už nikdy nebude. Spoustu času z posledních dvou let strávil Bradley Wiggins myšlenkami na nejslavnější z klasik a jeho posedlost byla tak silná, až vedla k silnému prohlášení: "Žlutý dres z Tour de France bych vyměnil za triumf na velodromu." Loučení cyklistického Sira s týmem Sky však pohádkové nebylo, ze snu o triumfu sešlo.

„Jeho bychom měli na Roubaix sledovat,“ varoval Zdeněk Štybar před sílou Wigginse. „On je největší závodník své generace,“ tvrdil zase Sean Yates, Wigginsův někdejší sportovní ředitel.

A britský habán to před startem sám potvrdil - oproti době, kdy vyhrál Tour de France 2012, totiž přibral osm kilo. „A bylo to rozhodně snažší, než je shazovat,“ culil se.

Bradley Wiggins

Pětatřicetiletý cyklista jako první Brit ovládl Tour de France, navrch získal čtyři olympijské tituly plus jedno stříbro a dva bronzy, na silnici i na dráze. Na velodrom se teď plánuje vrátit a pokud by za rok v Riu de Janeiru dobyl v týmové stíhačce osmou medaili, pak se stane nejdekorovanějším olympionikem z Ostrovů všech dob.

Roubaix byla jeho teenagerská láska a devátá pozice z minula mu dávala naději. „Jen si hoďte do googlu heslo ´Bradleyho láska k Paříž-Roubaix´“ řekl před cestou do Pekla novinářům, kteří ho žádali, aby se znovu vrátil k tématu slavných kostek.

Přestože v neděli dojel osmnáctý, tedy daleko od svého snu, hned vyloučil, že by ještě odložil svlékání dresu Sky a pokračoval na úrovni WorldTour. Už ani jednou se nechce vydat do drncavých pasáží k možná vítěznému pokusu. Žádné výčitky, řekl pak. A opona se zatáhla bez fanfár.

„Ale vyhrál jsem Tour, ne?“ připomněl Wiggins hrdě. „Jsem celkem spokojený.“

Vytknout však cyklistovi z Londýna bylo co - neměl ideální pozici na sektorech pavés, vždy se držel na konci skupiny a dokonce i v Arenbergu, nejhorším a nejobávanějším, který nezřídka rozhoduje, se nedržel v místech, která by se od muže s ambice zvítězit čekaly. Stejně zaskočen byl, když Štybarův Etixx na větru 75 kilometrů od cíle nakrátko rozpůlil peloton.

Ale s postupem času, kilometrů i únavy se zdál naopak silnější a jistější. A sám pak i útočil. Za doprovodnou motorkou. „Připomnělo mi to dobu, kdy mi bylo šestnáct a v Londýně jsem takto trénoval,“ vzpomínal Wiggins. „Tohle budu jednou vyprávět dětem. Váš táta byl sice v Roubaix k ničemu, ale v jednu chvíli vedl. No, vlastně nevedl, ale byl první v hlavní skupině.“

Fotogalerie

Z cíle se Wiggins vypařil, emoce držel přísně pod kontrolou a zaplul do týmového busu, k manažerovi týmu Brailsfordovi. „Políbil jsem Davea na pleš a zavzpomínal na to, čím jsme prošli. A bylo toho hodně. Zná mě od doby, kdy jsem byl 18letý hajzlík a teď jsem 35letý hajzlík,“ žertoval.

Roubaix mělo příchuť loučení, posledního závodu za Sky. Nikoliv však na silnici, tam se ještě objeví, až v květnu pojede první ročník etap Kolem Yorkshiru v barvách svého kontinentálního Team Wiggins. Teprve pak se naplno vrátí k dráhové specializaci a ke svému snu o olympijské medaili z Ria.

Prvním krokem k ní má být v červnu pokus o rekord v hodinovce a po něm mu bude zbývat něco přes rok přípravy na čtvrtou zlatou. Protože Sir s licousy ještě poslední slovo mezi cyklisty neřekl.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze