Člen výpravy se představil pouze jako Kim a neváhal: „Velký vůdce má rád všechny sporty. A obzvláště vzpírání.“ Velkým vůdcem je pro Severokorejce diktátor Kim Čong-un, který zemi jako pokračovatel rodu udržuje ve formě obřího koncentračního tábora. Málokterý režim je v roce 2014 tak děsivý: mučení, popravy, političtí vězni, hlad a bída, to vše se v Severní Koreji děje.
Přesto by se země ráda stala pořadatelem světového šampionátu. A pochopitelně v odvětví, které má Velký vůdce ze všeho nejraději. „Přestože ještě nepodala žádnou oficiální kandidaturu, projevila Severní Korea zájem o mistrovství světa,“ řekl šéf vzpěračské federace Attila Adamfi z Maďarska. „Nevypadá reálně, že by šlo o seniorský šampionát, spíše o juniorský. Je to jejich nejúspěšnější sport, mají infrastrukturu, specifické vzpěračské know-how. Bylo by třeba překonat spoustu výzev, ovšem do pěti let se to může stát,“ uvedl pro New York Times.
Což by byl opravdu průlom. Sport se od politiky málokdy dá oddělit (viz box) a ostatně i nedávné olympiády v Pekingu a Soči sloužily částečně jako legitimizace tamních režimů. I přes všechny oprávněné výtky směrem k Číně a Rusku je Severní Korea úplně jiné státní zřízení. Říše zla se jí nepřezdívá jen tak.
Na druhou stranu platí, že diktátor Kim Čong-un nemá příliš lepších produktů než vzpěračskou reprezentaci. Na světovém šampionátu v Kazachstánu, který skončil minulý týden, byla Severní Korea vůbec nejlepší zemí ze všech! „Dříve platilo, že nejsilnějším národem planety je Čína. Už je to minulost,“ prohlásila Njo Un-hui, jež zajistila výpravě tři zlaté medaile.
A v úvodu citovaný funkcionář severokorejské výpravy líčil: „Máme na 900 vzpěračů a vzpěraček, velmi dobré kouče, velmi dobré podmínky. Vůdce si tento sport užívá.“
„Medaile pro lid a Vůdce“
Už tři zlaté olympijské medaile z Londýna byly šokující. Vzpěrači patří v Severní Koreji očividně k privilegované úzké skupině lidí, která na základě sportovních dovedností může cestovat a reprezentovat. Však také Om Jun-čchol, jeden ze tří šampionů KLDR, v Londýně vzorně říkal: „Důvodem, proč jsem byl schopný získat zlato, je láska a dohled generála Kim Čong-ila a soudruha Kim Čong-una. Díky nim jsem byl schopný takové síly.“
A časy se evidentně nemění, viz aktuální slova šampionky Kim Un-ču: „Můj osobní úspěch neznamená nic, je důležitý jen jako část týmové snahy. Jsem šťastná, že mohu domů přivézt medaili pro náš lid a pro Velkého vůdce.“
Do země, kde sportovci mluví o úspěších takto a dost možná to myslí vážně, by tedy teoreticky mohlo zamířit mistrovství světa. I pokud by mělo jít o to juniorské, znamená to příjezd až 700 sportovců, trenérů a funkcionářů z mnoha zemí.
„Navštívili jsme Pchjongjang a viděli mimo jiné skvělou halu pro zhruba deset tisíc fanoušků,“ řekl šéf vzpěračů Adamfi. Šampionát v Severní Koreji nezavrhuje už proto, že viděl, jak tam na menší vzpěračské akci oficiálně vzdali čest jihokorejské hymně, což je při napjatém vztahu sousedů mimořádná věc. Sport by tak opravdu mohl spojovat. „Ano, je to obrovská výzva. Ale šampionát může přijít. Jsem optimista,“ dodal Adamfi.
