OSTRAHA: NIKDO NÁM NEPROKLOUZNE
Dostat se do budovy však znamená absolvovat několik překážek v podobě kontrol, podobným těm na letišti. "To víte, vždyť už od února jedeme v ostrém režimu ostrahy," vysvětluje muž, který ve speciální kabince snímá návštěvníkům otisky celé dlaně. Kromě otisků ještě hlídač vystavuje elektronickou kartičku s osobním kódem a cesta do labyrintu dlouhých chodeb je otevřená. "Občas se stane, že se někdo doma řízne nožem do ruky a vstupní dveře jej pak kvůli téhle vrásce nepustí. Musíme pak dlaň znovu sejmout," vyzdvihují pracovníci ochranky detailní rozeznávací schopnosti systému. Cesta k díře, jak reaktoru technici a montéři přezdívají, pak vede přes několik bran a dveří, otevíraných výhradně elektronikou, navíc nad všemi visí kamery. Při cestě přitom platí pravidlo: čím blíže reaktoru, tím je vstup do další části kontrolován důsledněji, ale tím jsou chodby i znatelně čistější. Před jedním turniketem tvořeným otáčivými kovovými tyčemi se hromadí fronta pracovníků mířících do budovy prvního bloku. Tady si lidé z venku musejí nasadit na boty igelitové návleky jako při prohlídce historického zámku - to aby nenašlapali, jinak dál nesmějí. Za turniketem je ještě mokrá podlaha, mladá žena ji zrovna vytírá. "Nesmí tady být ani smítko. Občas nám tu někteří montéři nechají vajgly, ale těžko je chytíte za ruku," říká Petra Pražáková, jedna z uklízeček. Nejostřeji jsou hlídané vstupy do reaktorového sálu a do blokové dozorny, odkud se provoz elektrárny řídí. Na dveřích dozorny visí nápis, který 'cizince' upozorní, jak se uvnitř chovat: "Zakázány činnosti potenciálně rušící činnosti personálu blokové dozorny". Za vstupními dveřmi sedí hlídač u stolu, na chvíli nechá luštění křížovky a zkontroluje kartičky. "Můžete jít."
NOVINY NEČTEME
V řídicím sále je několik mužů, někteří sklonění nad plány, jiní zahledění do monitorů. Rozlehlá místnost je dokola obestavěna panely s blikajícími světélky a spousty tlačítek - odsud budou čtyři operátoři elektrárnu řídit, v případě nutnosti zastaví štěpnou reakci. "Toto jsou naši špičkoví zaměstnanci, speciálně dlouhodobě školení experti na jadernou energetiku. Všichni jsou na jedné, dobře řízené lodi," představuje osádku velínu mluvčí Temelína Milan Nebesář. "Někde tu chodí Drábová s Böhmem," upozorňuje jeden z techniků své kolegy v dozorně, že na Temelíně jsou zrovna na kontrolní inspekci experti ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. "Sami si vybíráme, kterou část zrovna navštívíme. Ale není to ta pravá přepadovka, jakmile totiž přiložím ruku u prvního vstupu, hned o mně ví celá elektrárna," říká s nadsázkou předsedkyně jaderného úřadu Dana Drábová. Vedoucí reaktorového bloku Jan Kruml vysvětluje, že jeho podřízení v těchto týdnech provádějí desítky různých zkoušek. Po zavezení paliva do reaktoru před měsícem jde o poslední nezbytné ověřovací testy na zařízení před aktivací. Inženýři ukryti za železobetonovými zdmi tady pracují a žijí ve svém světě. Nad zprávami rakouských Zelených, že Temelín jisto jistě příští týden startuje, se jen usmívají. "Už jsme si za ta léta na podobné dezinformace zvykli, takže o Temelínu v novinách raději moc nečteme. Vždyť my tady pracujeme, a známe tudíž pravý stav elektrárny. Jde o vážné věci, jsme všichni vzdělaní lidé a ne kaskadéři," komentuje Kruml zaručené zprávy z Rakouska. Že Temelín nemůže být spuštěn za týden, dokazuje i velká informační tabule, na níž jsou jako v dětské hře zakreslena jednotlivá políčka harmonogramu spouštění. Šipka, která ukazuje aktuální stav prací, totiž míří na políčko někde v polovině trasy před cílem. "Zkoušek zbývají ještě stovky, zatím vše probíhá v pořádku," tvrdí Nebesář.
DOČKALI JSME SE
U všech zaměstnanců je cítit úleva - říkají totiž, že po letech neustálých odkladů termínů dokončení elektrárny konečně vidí světlo na konci tunelu. "Po šesti letech školeních jsem se dočkal. Těším se, v září najíždíme," říká budoucí operátor sekundárního okruhu Jiří Havlásek. Podobně mluví i chemička z laboratoře Zdeňka Pávková, která na Temelíně pracuje od roku 1987: "Jeden čas se stavba opravdu nehýbala, ale odešlo pár lidí, přišlo nové vedení a my jsme před cílem." V reaktorovém sálu pracuje nad reaktorem několik montérů ve sněhově bílých kombinézách se znakem Škoda - jaderné strojírenství. Šéf elektrárny František Hezoučký tu zrovna samotné srdce Temelína ukazuje generálnímu řediteli německého energetického koncernu Bayernwerk Dieteru Broschemu. "Jsem překvapen, že se podařilo zrealizovat a výhodně spojit ruský projekt s moderním americkým systémem řízení a kontroly, což je obvykle velice obtížný proces," pochvaluje si Brosche zařízení. V reaktoru je už zasunuto 163 palivových souborů, to vše zakryté železným víkem a zapečetěné. Kromě techniků ani tady nechybí několik uklízečů, kteří šplhají pod mohutnou kopulí a leští snad všechna zákoutí. "Nevím, co ti ekologové pořád mají. Stavěl jsem Mochovce i Jaslovské Bohunice, ovšem Temelín je jednoznačně nejvyspělejším dílem," říká slovenský pracovník Škodovky.