„Když byla olympiáda, koukala jsem úplně na všechno. Na atletiku, na lukostřelbu, na sporty, ve kterých závodili naši,“ líčí Hrubá.
Podobné věty v různých variantách často slyšíte od mnoha českých reprezentantů. U vytáhlé blondýnky vám vyrazí dech jiná věc. Ona takhle hltala záběry z posledních her v Londýně před čtyřmi lety! „A nikdy by mě nenapadlo, že budu účastnice hned další olympiády.“
Studentka třetího ročníku brněnského gymnázia v Líšni je totiž výškařskou raketou, která neustále stoupá vzhůru. „Zlom nastal asi v roce 2013, kdy jsem přešla pod trenéra Ctibora Nezdařila a rázem jsem se zlepšila asi o třicet centimetrů,“ vypráví Hrubá.
Osobní maxima poslední dobou už nevylepšuje po decimetrech. Po kouscích se ale přibližuje světové špičce. „Vím, že se to jednou musí zastavit. Ale doufám, že to bude za dlouho,“ věří teenagerka, jež v únoru přeletěla laťku ve výšce 195 centimetrů.
Za takové výkony se postupuje do velkých finále na světových akcích, v poslední době mohou dokonce přinést medaili. „Dřív se skákalo výš. Závodila větší jména, která uměla přes dva metry. Teď je pokles, což pro mě znamená plus, že s mojí výkonností můžu být ve špičce,“ uvědomuje si talentovaná Češka, jež stále častěji dostává otázku: Kdy překonáš magickou dvoumetrovou hranici?
„Možná to bude letos, zatím to vypadalo nadějně. Ale čísla nechci říkat, protože něco povím a lidi se budou ohánět, že jsem něco slíbila,“ sděluje mistryně světa v kategorii do 17 let.
„Mami, proč nehraju basket?“
Že bude dívka z Bořitova zářit v jedné z nejtechničtějších atletických disciplín, to dlouho nevypadalo. Přitom talent měla. Jako školačka obrážela Hrubá veškerá sportovní klání v okolí domova. Rodiče se její nadání rozhodli rozvíjet a zavedli ji do atletického klubu v okresním Blansku.
„Zrovna nedávno jsem se bavila s mamkou, proč mě nedali na basketbal, když jsem vysoká po rodičích,“ líčí Hrubá. „Odpověděla, že mě tam chtěli přihlásit, ale hodně lidí je upozornilo, že se při něm ničí kolena a klouby. Proto mi vybrali atletiku, která je dobrou přípravou pro ostatní sporty.“
U ní nakonec zůstala. Závodnice JAC Brno, která se od zimní sezony připravuje ve skupině trenérky Aleny Nezdařilové, nejprve koketovala s víceboji, brzy však pochopila, že místo zaslíbené je výškařský sektor.
Výškařka Michaela Hrubá na své první velké akci mezi seniory skončila na halovém mistrovství Evropy v Praze osmá.
Loni na sebe Jihomoravanka výrazněji upozornila, když jako čerstvě sedmnáctiletá pronikla do finále halového mistrovství Evropy v pražské O2 areně. „Když jsem potom šla do nákupního centra vedle haly, hodně lidí mě zastavovalo a přálo štěstí. To bylo neskutečné,“ vzpomíná Hrubá.
A středem zájmu se mladá olympionička postupně stává i v očích soupeřek. „V letošní halové sezoně bylo u pár cizinek vidět, že mě mají v povědomí, ale ještě mě neberou jako velkou hrozbu. Doufám, že se to brzo změní,“ usměje se dívka, jež se rozkoukává mezi dospělými výškařkami.
„Spíš než na závodech se bavíme na hotelech, protože se jezdí den dva před mítinky. Zajdeme třeba na pivo pokecat, ale svazuje nás jazyková bariéra, musím se ve škole doučit jazyk,“ ví Hrubá. „Zdá se mi ale, že se chlapi dokážou víc odvázat a líp se bavit. Výškařky jsou takové... takové matky,“ rozesměje se středoškolačka.
I proto si s sebou na závody a soustředění vozí učebnice. „Ale kolikrát je ani neotevřu,“ přiznává studentka s individuálním plánem, kterou nejvíc trápí němčina a dějepis. „Snad to nějak dopadne. Ale chci studovat i dál. Sice mě atletika v uvozovkách teď živí, ale to nebude trvat věčně. Zatím ale moc nevím, kam bych šla na výšku.“
Řidičák, maturita a trénink
Není se co divit, nyní má plnou hlavu závodů. Hrubou čeká nabitý program. Červnová Diamantová liga v Oslu, republikový šampionát, mistrovství Evropy v Amsterdamu, juniorské mistrovství světa v polské Bydhošti, olympiáda v Rio de Janeiru...
„K tomu dělám autoškolu, příští rok maturita. Bude toho celkem dost,“ podotýká Hrubá. „Hlavní náplň mého života ale je, že trénuju. Od dětství jsem si na to navykla a asi bych teď ani nevěděla, co dělat, kdybych neměla trénink.“
Výškařka, která obdivuje olympijskou vítězku z Londýna Annu Čičerovovou, se zároveň na reprezentačních akcích potkává se svými atletickými idoly z nedávného dětství. Třeba oštěpařce Barboře Špotákové zprvu vykala. „To samé bylo se Zuzkou Hejnovou. Úcta k nim je veliká, ale vždycky mi řekly, že ještě nejsou tak staré, abychom jim my mladí vykali,“ usměje se naděje české atletiky.
Zda se z ní vyklube podobně blyštivá hvězda, může naznačit i letošní sezona pod otevřeným nebem. „Rezervy u sebe pořád cítím, ale na soustředění ve Španělsku jsem skočila ze čtyř kroků 190 centimetrů, což je dobré znamení,“ tuší kometa ze světa výškařek.
