Během tří pyrenejských dnů pobýval peloton Vuelty ve třech zemích: Španělsku, Andoře a Francii. Nebo vlastně ve čtyřech, pokud bychom uvěřili skupině katalánských separatistů, kteří den co den postávali u trati s transparenty "Katalánsko není Španělsko".
Především však jezdci narazili v podobě zdejšího počasí na jednu z nejdrsnějších výzev sezony, už tak plné extrémů.
Vzpomínáte? Útěk před sněhem do autobusů v průběhu březnové klasiky Milán - San Remo. Spalujících 52 stupňů v poušti Kolem Kalifornie. Zrušení zapadané dolomitské etapy Gira či tamtéž dojezd královské etapy v husté chumelenici.
Nyní přišla Vuelta, o níž se traduje, že "tady skoro nikdy neprší", a přichystala ledové pyrenejské lázně. Vystavila těla cyklistů šoku, s nímž se nedokázala vypořádat, shodli se týmoví doktoři. Po dvou týdnech v teplotách nad 30 stupňů přejeli během jediného odpoledne do hustého deště, větru a zimy 5 stupňů. "Ten teplotní skok si vyžádal daň. Na tak drsnou změnu nebyl náš organismus připravený," řekl Juan Manuel Garate z Belkinu.
Proto vzdaly takřka tři desítky aktérů Vuelty, zčásti kvůli podchlazení. Proto mnozí další pronášeli expresivní slova. Peklo. Šílenství. Apokalypsa. "Bylo to nehumánní," prohlásil Alejandro Valverde v cíli sobotní andorrské etapy, jež byla nejhorší ze všech.
Nebylo možné zcela se obrnit proti této přírodní zkoušce - šlo jen vystavět co nejsilnější val. "Nesmíte zapomenout jíst a pít," říkal Leopold König. "Těm, kteří na trati mrznou, se to často stává. Jídlo je najednou poslední věcí, na kterou myslí. A takové chyby dělají i cyklisté, kteří mají plat tři miliony eur ročně."
Nicolas Roche, zabalený do dvou pláštěnek, spořádal za úvodní hodinu a půl andorrské etapy tři energetické tyčinky, banán a gel, na vrcholu Envalira mu masér podal teplý čaj. "Přesto mi pak při sjezdu klepaly zuby. A když na posledním kopci jiní akcelerovali, já měl dřevěné nohy."
Průběžně druhý Chris Horner si navlékl zateplovací doplňky na ruce i nohy, navrch si vzal vestu i chrániče bot. "A stejně jsem pořád mrzl. Kaťuša sjezd z Envaliry znala, tak tam rozjela takové tempo, že nás ostatní nejspíš chtěla zabít. Já se tak třásl, že mé kolo už ani nedokázalo jet rovně. Prsty jsem měl zmrzlé, ztěžka jsem brzdil. Byl to boj o přežití."
Michael Morkov ze Saxa etapu sice dokončil, leč: "Posledních dvacet minut si nepamatuje," prozradil na něj Roche. Haimar Zubeldia z RadioShacku na kost promrzlý vzdal a třásl se půl hodiny poté.
Jedním strašidelným dnem to neskončilo. Nedělní, královská etapa, už tak ničivá délkou a čtyřmi vrcholy, opět zpola propršela. V součtu se sobotou se stala osudovou i pro Zdeňka Štybara. "Nevím, co se to se mnou dělo. Ještě nikdy jsem tak nevybouchl," řekl po odstoupení. I na tuhého chlapíka ze Stříbra, který platí za tréninkového fanatika, to bylo přes míru.
Dokonce i Nibali, jenž ještě v pátek tvrdil, že si v extrémních podmínkách libuje, doznal: "Cítil jsem, jak se mi zima zažírá do kostí."
Teprve třetí den nad Pyrenejemi vyšlo slunce. Ale úleva? Kdeže... Déšť byl v poslední pyrenejské etapě vystřídán silným protivětrem. Jezdci znovu trpěli. Nibali ztrácel cenné sekundy. Volný den byl včera pro něj pomocí, nikoli spásou. Pyrenejské "branné cvičení" v tělech jezdců zůstane, jediný nezávodní den je odplavit nedokáže.
