Údajně existovala dohoda, že si po 10. etapě se šéfy týmu Liquigas sednete a rozhodnete se, zda budete pokračovat. Je to tak?
Ano, ale verdikt byl jednoduchý. Cítím se dobře, takže šlapu dál. Měli jsme předtím obavy, jestli po angíně závod vydržím. Ale těch deset jsem zvládl na jedničku... No, spíš na dvojku, protože jsem myslel i na nějaký únik v úvodních etapách. Což nevyšlo.
Vaše pondělní porce práce končila 15kilometrovým stoupáním v Andoře. Už jste jel někdy těžší etapu?
Já ten cílový kopec dobře znal z loňského závodu Okolo Katalánska. Tehdy jsem bojoval o to, abych se vůbec dostal na vrchol. Teď už jsem přece jen zkušenější, umím pošetřit síly. Ke konci se mi jelo celkem dobře. Výškovým rozdílem to sice byla nejtěžší etapa mé kariéry, ale nohám to tak nepřišlo.
Vůbec neprotestovaly?
Když se cítíte dobře a jste nažhaveni na výkon, na bolest nemyslíte. Přitom etapa měřila 214 kilometrů, pak jsme ještě sjížděli do údolí k týmovému autobusu a vyjížděli se na rovině. Měl jsem včera v nohách tak 250 kilometrů. Ale máme tu pět masérů na osm lidí, postarali se o nás.
Na Vueltě jste druhý nejmladší...
... to jsem ani nevěděl.
Dávají vám soupeři najevo, že jste pro ně zelenáč?
Jen ze začátku si nás tři kluky, co v Liquigasu jedeme Vueltu poprvé, trochu dobírali. Teď vidí, že to zvládám, berou mě normálně. U stolu se vtipkuje, na trati jsme koncentrovaní. Není to jako dřív, kdy se někteří Italové jezdili na Vueltu opálit a ve vhodnou chvíli vzdát. Rádi bychom měli Beltrána celkově v desítce a vyhráli nějakou etapu.
Celkově jste nyní z týmu druhý nejlepší, přesto vás šéfové stáje chválí, že ostatním podáte i bidony s pitím.
Přece se nebudu držet uprostřed balíku, aby se ostatní o mě starali. Jedeme na Beltrána a kdo má zrovna v etapě dost sil, bere ostatním i bidony.
Žádná privilegia tedy nemáte?
Ani je nechci. Jsem tu, abych se učil, jak se jezdí třítýdenní etapák, abych pozoroval, jak při něm funguju. Jestli k tomu přibude na konci i dobrý výsledek, bude to bonus. Nemíním se však rvát o první dvacítku za každou cenu. Nechci se vygumovat jízdou na doraz, abych šel přes klapku a další den za to zaplatil.
I tak jste v Andoře projel cílem jen půldruhé minuty za hvězdami Evansem a Sastrem!
To v každém případě potěší. Je vidět, že forma stoupá. Pokud se nezničím, celou Vueltu objedu.
Vidíte, a to jste ještě na jaře říkal, že letos žádný třítýdenní etapový závod neplánujete, protože jste pro ně dosud nedozrál. Proč ta změna?
Bylo to moje rozhodnutí, stáj mě ani netlačila. Příští rok bych už rád zkusil Tour a Vuelta je pro ni výborným testem.
Když jste studoval itinerář zbývajících etap, čeho se ještě bojíte?
Bát se nemusím ničeho, respekt mám ke všemu. Jednou dvakrát za takový závod skoro na každého sedne krize. Čekají nás ještě dvě těžké horské etapy na jihu, kde bude kolem 40 stupňů a v otevřených kopcích budou síly rychle ubývat. Kdepak, Vuelta ještě není hotová, dojet do cíle v Madridu nebude jednoduché.
Mimochodem, víte, v kolika letech debutoval na závodech Grand Tours slavný Armstrong?
Netuším. Šel k profíkům mladý. V jedenadvaceti?
Ve dvaadvaceti. Máte rok náskok.
No jo, ale Ullrich už ve dvaadvaceti vyhrál Tour. Takhle to nejde brát. I když cyklistika je teď jiná. Mám pocit, že kráčíme k lepším časům.
Je Vuelta čistší než letošní Tour?
Věřím tomu. Proti těm věcem, co nemají být, se usilovně pracuje. Kontroly začínají fungovat.
