Sto metrů za cílem v Lleidě projížděl Jelle Wallays kolem autobusu konkurenční stáje Quick-Step. Pohlédl na něj, vztyčil zaťatou pěst a zařval z plných plic natolik mocně, že všem kolem zalehly bubínky.
Nemohl si pomoci. Ty emoce musely ven.
Elia Viviani, sprinter Quick-Stepu, byl přece mužem, který měl dle soudu mnohých ovládnout hromadný spurt rovinaté 18. etapy. Naopak on, Jelle Wallays, šlapal od prvního kilometru v úniku, kterému nikdo nedával naději, že dojede až do cíle.
Ale únik dojel! Po 185 kilometrech, strávených před pelotonem, Wallays se svým norským parťákem Svenem Erikem Byströmem z týmu Emirates odolali i spurtu Petera Sagana a Elii Vivianiho.
A on vyhrál!
Bylo to tak těsné, že rozhodčí Saganovi přiřkli dokonce stejný čas jako vítězi.
„Přichystali jsme divákům pořádný spektákl, co?“ usmál se Wallays. „Všichni čekali hromadný spurt a najednou se tu zjevili dva kluci z úniku, kteří ustáli tlak všech těch chrtů.“
It’s not my victory but i’m just as happy with this win. Very strong @jellewallays https://t.co/WsnMC8MYX8
Týmový kolega Thomas de Gendt, který strávil během své kariéry tolik kilometrů v únicích jako málokdo, jej za cílem utopil v hlubokém objetí. Každý Wallaysovi gratuloval. Šel si na pódium pro cenu, načež na tiskové konferenci mluvil a mluvil a mluvil, nebyl vůbec k zastavení, jako by se potřeboval vymluvit z toho šoku, že to doopravdy zvládli.
Poslední dvě sezony neprožíval dobré časy.
Loni i letos jej na poslední chvíli tým „vyšoupl“ z nominace na Tour, vždy zůstal prvním pod čarou. Obzvlášť letos těžce nesl, když mu tuto informaci nikdo ze sportovních ředitelů ani nezatelefonoval, a tak se dozvěděl o svém nenominování až z médií.
Vuelta 2018Všechny články ke slavnému závodu na iDNES.cz. |
Ani vztahy s Vueltou neměl dlouho kdovíjak pozitivní. Před rokem si na ní chtěl spravit pachuť z absence na Tour, jenže po těžkém pádu pokračoval jen s velkými bolestmi - a se dvěma zlomenými žebry!
„Tehdy jsem se místo úniků soustředil jen na to, abych dojížděl v časovém limitu. Chtěl jsem se za každou cenu dostat až do Madridu. Až když se mi to povedlo, jel jsem do nemocnice na důkladné vyšetření, při kterém zjistili, že jsem měl i zlomenou kůstku v zápěstí.“
Také letos měl na Vueltě v 10. etapě těžkou kolizi se Simonem Pietillim. Od té doby jej bolela kyčel. „Říkal jsem si: Dopadne to jako loni. Jenže den za dnem jsem se cítil stále lépe.“
Do týmu Lotto-Soudal přišel před třemi lety z druhodivizní stáje Rompoot, v jejímž dresu získal svá až do čtvrtka jediná profesionální vítězství, na Paříž-Tours 2014 a na závodě Napříč Flandry 2015. Pokaždé z úniku.
„Při Paříž-Tours jsem se učil od mistra, od Thomase Voecklera. Vysvětloval mi, jak mám během úniku šetřit síly a kdy mám za to doopravdy vzít. I dnes jsem se řídil Voecklerovými radami,“ vyprávěl v Lleidě.
Před startem 18. etapy se sportovními řediteli pečlivě studoval itinerář trati. „Nechal jsem si namontovat největší převodník s 54 zuby, protože jsme zjistili, že má foukat vítr do zad, a trať vedla lehce z kopce. S takovým převodem se dokážu v úniku z mírného kopce dostat až na 65 km/h, zatímco peloton tak rychle jet nemůže. Navíc jsem věděl, že na posledních 25 kilometrech je spousta zatáček i kruhových objezdů, což nám také nahrávalo.“
O účast v úniku dne nebyla tentokrát velká tlačenice. Stejně budou dojeti, panovalo všeobecné mínění. Sprinterské týmy si přece nenechají ujít tuhle ojedinělou šanci na hromadný spurt.
Nikdo tudíž nenamítal, když se Jelle Wallays, Sven Erik Byström a s nimi Jetse Bol z druhodivizního Burgosu vydali hned na prvním kilometru do zdánlivě beznadějné akce.
Peloton je během dne nepustil na víc než tři minuty od sebe.
„Bylo nám jasné, že si s námi peloton hraje jako kočka s myší,“ líčil Wallays. „Ale dohodli jsme se, že kolem 45. kilometru před cílem začneme akcelerovat. Když nám pak zbývalo 25 kilometrů a stále jsme měli dvě minuty, věděli jsme, že máme šanci a že můžeme všechny překvapit.“
#LaVuelta18 Final 10 kilometers and 55" left for the leading trio. Goooo @jellewallays https://t.co/hxnbemCCRI
Sedm kilometrů před cílem odpadl Bol. Zůstali dva.
Najednou už to nebyla hra kočky s myší. Naopak, čím blíže cíli se nacházeli, tím víc se v očích pomocníků sprinterských hvězd začaly v balíku odrážet panika a vyčerpání. My je snad nesjedeme!
Už se hnali v ulicemi katalánské Lleidy, nebo, chcete-li, ve španělštině Léridy, starodávného města velkého jako Plzeň s nepřehlédnutelnou siluetou románsko-gotické katedrály na pahorku uprostřed města.
Pět kilometrů do cíle a náskok uprchlíků 34 sekund.
Čtyři kilometry a 32 sekund.
Tři kilometry a stále 28 sekund. Parta Quick-Stepu se může na čele pelotonu strhat, za ní usilovně tlačí do pedálů také letka Lotto NL-Jumbo.
Dva kilometry a 20 sekund. Je to na hraně. Na čele balíku se snaží o navýšení tempa Trek a Bora.
Poslední kilometr a 14 sekund. Oni to snad opravdu dokážou! Byström jede z první pozice, neustále se ohlíží, za ním Wallays chystá rozhodující úder. Při mírném stoupání 300 metrů před cílem se k němu odhodlá,
Bora zahajuje akci poslední záchrany. „Vím, že jde o jednu z mých posledních příležitostí vyhrát etapu v duhovém dresu,“ říkal Peter Sagan před etapou. Rakouský mistr Lukas Pöstelberger mu rozjíždí dlouhý spurt, na 350 metrech před cílem už jde Sagan po uprchlících v čele pronásledovatelů sám, za ním se žene Viviani.
Ale... nestihnou to. Snad jen dva metry Saganovi chybí. Wallays má za cílem ruce triumfálně vztyčené, do kamery vyplázne jazyk. Všude kolem lidé nevěřícně kroutí hlavou.
1 - @Lotto_Soudal have recorded 18 breakaways in La Vuelta, more than any other team in this edition. Today, @jellewallays has won the first victory for his team sealing a breakaway. Reward https://t.co/Q880LzNBWC
„Sportovní ředitel mi do vysílačky připomínal, že poslední kilometr je lehce do kopce. Byström je silný sprinter. Držel jsem si za ním dobrou rychlost a pak jsem šel tvrdě do toho,“ popisuje vítěz.
Peter Sagan zažívá opačné pocity. Zklamání. „Viděl jsem je před sebou, pustil jsem se do dlouhého spurtu, ale nedokázal je dostat. Třetí místo bylo to nejlepší, na co jsem dosáhl. Tak to prostě je.“
Opodál stojí jeho sportovní ředitel Enrico Poitschke a hledá na tom podivném konci etapy alespoň nějaká pozitiva: „Viviani je na Vueltě skvělý a je těžké ho tu v klasických spurtech porazit. Dnes jsme viděli, že Peter to může dokázat, Půjdeme do toho v neděli v Madridu znovu.“
Sagan ještě má před sebou na této Vueltě jednu velkou výzvu, rád by v duhovém dresu ovládl nedělní sprinterskou etapu v Madridu.
Naopak Wallays má splněno a překročeno.
„Hrál jsem na posledním kilometru s Byströmem i hlavním polem poker,“ svěřuje se. „Nebál jsem se porážky, byl jsem šťastný už jen z toho, že jsme se s únikem dostali až na poslední kilometr. Lidi, kteří to sledovali, museli být nadšeni.“
Poprvé v životě vyhrál na závodě kategorie World Tour. Zařídil též první výhru svého týmu Lotto Soudal na letošní Vueltě.
Ale především, poslal všem cyklistům a vlastně i všem lidem jasný vzkaz: Nesmíte se vzdávat, i když vám úkol připadá beznadějný a nesplnitelný. Zkoušejte to znovu, znovu a znovu. A uvidíte, ono to jednou vyjde.
