Den svých 24. narozenin potom Roddick oslavil postupem do třetího kola US Open. Vypálil 21 es, servíroval rychlostí 220 km/h. Dánu Plessovi nepovolil ani set.
Postoupila i Maria Šarapovová, podle mnohých nová Američanova přítelkyně. „Už jste Andymu koupila dárek?“ zvídali novináři. „Cože? On má narozeniny? To nevím,“ tvrdila. „A o osobním životě nechci mluvit.“
Roddick se usmál. „Jsme s Marií jen kamarádi. Nechodíme na rande. Ale je to skvělá dívka. Nemůžu o ní říct dost lichotek.“
Sám je jako vyměněný. Prožívá bláznivé léto plné změn. Nový, slavný trenér.
Nová, krásná „kamarádka“. Nová tenisová míza.
„Unavovalo mě pořád poslouchat, že už nejsem elitní hráč a už nikdy nevyhraju grandslam,“ vypráví.
Po vítězných míčích agresivně vztyčuje prst. „Znovu se probouzím. Budu se rvát s Federerem a Nadalem,“ ujišťuje.
Třiapadesátiletý Connors nikdy předtím žádného hráče netrénoval, Roddick se stal jeho prvním svěřencem. V historii tenisu možná neexistoval sledovanější pár kouč–hráč.
Když si ve Wimbledonu plácli, Connors slíbil: „Pokusím se Andyho vrátit tam, kde už byl.“ Tedy k roku 2003. Tehdy byl nezkrotný Roddick, s čepičkou obrácenou kšiltem dozadu, prvním tenistou světa.
Zato od loňského US Open, kde v úvodním duelu podlehl Mullerovi, se datoval jeho strmý pád. V žádném z dalších grandslamů nepronikl pod vedením bratra Johna dál než do 4. kola. „Servis, forhend, všechno špatné,“ vztekal se, mlátil raketou. Na žebříčku letos sestoupil z 3. na 13. příčku.
Ale s Connorsem hned získal titul v Cincinnatti, svůj první v sezoně. „Je velký rozdíl mezi tím, když jdete na kurt a jen doufáte, že budete tlouct do míče dobře – a když najisto víte. Já už to znovu vím,“ prohlásil.
Connorse hltá očima. „Jeho vášeň pro hru je totiž obrovská.“ A kouč mu radí: „Do každé bitvy na kurtu se musíš vžít, pak vyhraješ. Taky musíš mít dost odvahy zahrát ty nejtěžší údery v nejhorších chvílích.“
Ovšem opravdu velké bitvy US Open teprve přijdou. V osmifinále může narazit na Baghdatise nebo Agassiho.
