Deset měsíců na turnajích chyběla. Zraněný kotník, edém kostní dřeně, únavová zlomenina chodidla – od loňských olympijských her v Londýně ji problémy nepustily na kurt. Na Roland Garros se ale bývalá 25. hráčka světa vrátila impozantním způsobem.
Jste na sebe pyšná, jak zápas s Pavljučenkovovu zejména v závěru vedla?
Ona je holka, se kterou se těžko hraje. Není tam žádný rytmus. Jeden winner, jeden aut, nedostanu se do hry. Nevím, jestli zahrála dobrý zápas, ale jsem ráda, jak jsem to zvládla. Bylo to těžké.
Pavjlučenkovová hodně zkracovala hru. Asi věděla o vašich problémech z minulých měsíců.
Všichni ví, že jsem dlouho chyběla. Asi zkoušela, jestli fyzicky vydržím.
Po prvním kole jste říkala, že nejtěžší věcí po návratu je najít rozvahu ve správném momentu. Našla jste ji velice rychle.
Že tomu tak bylo dnes ale neznamená, že jsem ji našla úplně. Doufám, že se tomu přibližuju.
Kolik sebevědomí vám dodá vítězství nad hráčkou TOP 20?
Hodně. Pár měsíců jsem měla v hlavě, že nevím, jestli budu moc znovu hrát nebo jak budu hrát nebo jestli to bude tak dobrý, jako když jsem byla 25. v žebříčku. Tohle vítězství neznamená, že mi to okamžitě půjde, ale pomůže mi v hlavě.
Před dvěma lety jste ve Wimbledonu hrála v osmifinále, porazila Radwaňskou a Ivanovičovou. Dá se to srovnat?
Tohle je o něčem jiném. Ve Wimbledonu se mi předtím nikdy nedařilo, to jsem byla jako Alenka v říši divů. Teď je to spíš jako pohádka. Vrátit se po zranění a vyhrát nějaké zápasy, to je jiná radost. Možná to je i cennější. Beru to jako odměnu za tu dřinu, čekání a ty bolesti a návštěvy doktorů.
Jak byste reagovala, kdyby vám někdo před turnajem řekl, že si zahrajete ve třetím kole?
Asi bych řekla fajn. Ale moc bych tomu nevěřila.
Stane se Paříž vaším nejoblíbenějším grandslamem?
To nemůžu říct. Ale grandslam na antuce je nejtěžší, toho by si měl člověk nejvíc vážit.
Čemu nejvíc vděčíte za to, že jste přežila to dlouhé těžké období?
Věřila jsem, že se to spraví a měla kolem sebe tým – trenéra, kondičního trenéra, fyzioterapeuta, doktora, kteří se o mě starali. Nenechali mě spadnout někam dolů.
Mířila jste tam?
Tak snadno asi ne, jsem rváč. Ale je pravda, že tam byly těžké okamžiky.
Ve třetím kole vás čeká těžká soupeřka, Italka Vinciová.
S ní jsem ještě nikdy nehrála, je to skvělá hráčka, antukářka. Asi to bude souboj kraťasů, dám si na ně pozor.
