Když se lyžař Martin Vráblík postavil do startovní budky sjezdovky v ruském Soči a naplnomu došlo, co jej čeká, nebylomu právě dobře.
"Pořadatelé celou trať prolévali vodou tak intenzivně, že vznikl dokonalý led. Když jsme si sjezdovku prohlíželi, tak jsme se na svahu ani nemohli udržet. Kdybychom si místo lyží vzali brusle, bylo by to příjemnější," otřepal se devětadvacetiletý sjezdař z Nového Hrozenkova.
V cíli ale zažíval přesně opačné pocity. V kombinačním závodě, který se skládá ze sjezdu a slalomu, obsadil 23. místo, čímž po čtyřech letech zopakoval své maximumve světovém poháru. Do nejlepší světové třicítky se probojoval ve své kariéře počtvrté.
Oslavil jste to i ruskou vodkou?
Dal jsem si jen dva litry vody. Hned po závodě jsem se balil. Navíc se necítím zdravotně úplně dobře, bojoval jsem s virózou a závod byl pořádným náporem. Neměl jsem ani skleničku alkoholu.
Máte z toho umístění velkou radost?
Samozřejmě. Přišlo to za minutu dvanáct. Byla to poslední letošní kombinace a řekl bych, že za to, co jsem do letošní sezony dával, už jsem si to i zasloužil.
Byly tratě v extrémním stavu?
Ve sjezdu jsem byl rád, že jsem jej přežil. Bylo tam pár momentů, které nemusely dopadnout dobře. A slalom nebyl o nic lepší. Navíc viditelnost nebyla i přes sluníčko úplně dobrá, na tom ledě byly úseky, kdy jsem neměl moc dobrý přehled o tom, co mám pod nohama.
Co bylo základem úspěchu?
Určitě přežití sjezdu. Čekal jsem, že už nikdy nezažiju takový stav trati jako loni při mistrovství světa v Garmisch-Partenkirchenu. A teď to bylo snad ještě těžší. Poprat se s tak ledovatou sjezdovkou je nápor na psychiku i na fyzičku. Nevím, proč nás pořadatelé různými technickými nařízeními víc a víc omezují a zároveň vytvářejí proléváním vodou a prodlužováním tratí závody stále náročnější. Kdyby byl sjezd o dvacet vteřin kratší, byl by stejně krásný, ale nebylo by takové riziko, že to dopadne zle. Zvlášť když jsou nejtěžší skoky až v závěru závodu, stačí chvilička nepozornosti.
Povzbudilo vás umístění v bodované třicítce do další práce?
Určitě, právě pro takové chvíle závodíš. Když navíc s respektem stojíš nahoře a přemýšlíš, jestli se do tak strašného závodu vůbec pustit, tak to pak hřeje o to víc. Strašně bych si přál mít takové výsledky od začátku sezony a ne se jen dřít a chodit od ničeho k ničemu. To umístění přitom pro mě bylo otázkou života a smrti pro další sezonu. Potřeboval jsem získat body ve svěťáku, abych zůstal v reprezentačním mančaftu. Navíc jsem si pro sebe zajistil pro kombinaci stálé místo ve světovém poháru.
Ceníte si 23. místa o to víc, že jste jej dosáhl na sjezdovce, kde bude za dva roky olympiáda?
Byl jsem rozhodnutý, že teď do Soči kvůli financím ani nepojedu. Pak jsem si řekl, že peníze přece jen obětuju a tu sjezdovku si vyzkouším. Teď jsem za to strašně rád.
Jaké máte dojmy z olympijského areálu?
Bude to parádní olympiáda, velkolepá. Soči má nádherné lyžařské středisko. Jestli tam budou Rusové trénovat, už teď před olympiádou se sebou mohou něco udělat. Mít takové středisko někde v Česku, nemusel bych nic řešit. Každý den bych trénoval na jiném sklonu. Sjezdová trať má čtyři kilometry, zázemí bude krásné. Přitom jsme se bavili s lidmi kolem a před dvěma lety tam nebylo nic, jen lesy a hory. Nepříjemné teď jenom bylo, že kvůli návštěvě ruského prezidenta Medveděva byli všichni včetně nás závodníků neustále buzerovaní různými kontrolami.
Co vás do konce sezony ještě čeká?
Byl to nejspíš můj poslední závod ve světovém poháru. Leda bych dostal možnost závodit v Kranjské Goře. Už jsem totiž vyčerpal finance pro tuto sezonu, takže budu objíždět blízké závody kategorie FIS, na které nebudu muset moc cestovat, a připravím se na české mistrovství.
