Minulý týden by v případě českobudějovických volejbalistů vydal na menší román o psychice. Ti nejprve prohráli jasně 0:3 v hale třetího Zlína, potom doma stejným způsobem deklasovali druhý Liberec. Tato sezona je pro tým v mnoha směrem jiná. Nejdříve se v ní rozjeli jako tank, smetli kdekoho, obhájili první místo v Českém poháru a vytvořili si čtyřbodový náskok v čele tabulky. V Lize vítězů pohárů se soupeři zacházeli stejně tvrdě a byli na nejlepší cestě hrát finálový turnaj čtyř v Aténách. Pak přišel zlom. V Szegedu se na konci ledna v Lize vítězů zranil smečař Kvasnička a hlavně od té doby klub trpěl i dalšími zraněními, některé volejbalisty vyřadila na delší čas. "Z dvanácti hráčů v kádru jich v sezoně bylo osm zraněných, někteří dvakrát. To nepamatuji," konstatoval kouč Milan Žák. Pak začala pracovat psychika, mužstvo si přestávalo věřit. "Jakmile ostatní poznají, že nejsme v naprosté pohodě, okamžitě se chopí šance," potvrdil kouč. "Supi se slétají k oběti," žertoval, k dobré náladě má za každých okolností kousek. Po Zlíně ho však víra v mužstvo málem opouštěla. "Ani jsem je nemohl poznat, byl to hodně odevzdaný výkon," posteskl si. A před sobotním zápasem se sešel s hráči, aby klidně rozebrali situaci. "Myslím si, že to pomohlo, určitě jsme už podobné posezení potřebovali," konstatoval v pátek odpoledne. V sobotu ho hráči překvapili v týdnu podruhé. I bez stále zraněného Kvasničky a dalšího maroda Zelenky smetli dosud nečekaně dobrý Liberec. Řekli si tak zřetelně o pozici lídra základní části i týmu, na který si budou muset soupeři zase dávat veliký pozor.
13. března 2000
