"Beru to prostě, že to tak je. Ruku neschovávám, je mojí součástí," říká dvaatřicetiletý Richard, kterému dokonce po jednom vyšetření oznámili, že měl být levák. Handicap, místo toho, aby ho trápil, spíš ho zoceluje. "Ta ruka možná trochu posílila tu zarputilost, kterou do všech sportů dávám," podotýká. A že je Richard velký sportovec! Kromě volejbalu jezdí na kole, leze po skalách.
Lásku k pohybu mají Pytelkovi v genech. "Sportovní blázen budu asi po tátovi. Kamarádi říkají to není blázen, to je Pytelka, protože znají mého otce i bratra. Táta mě dokáže na volejbale vyškolit i v jeho čtyřiašedesáti letech," směje se vítěz plzeňské AVL.
Ve většině případů ho postižená ruka neomezuje. Ani na palubovce. Občas mu sice propadnou tvrdší míče, když je chce zahrát prsty, ale to se přece stane i zdravému. "Volejbal pro mě byla výzva a já mám výzvy rád," říká Richard rozhodně.
Aby vyjmenoval, kdy ruku postrádá, musí dlouho přemýšlet. "Na skále mi dělají problém menší chyty na levou ruku. Musel jsem si trochu upravit kola a sjezdy na horském kole jezdím pomaleji, ale to se dá dohnat do kopce," popisuje Pytelka.
Spíš se "svojí rukou" zažívá vtipné momenty. Někteří spoluhráči a protihráči si jeho handicapu všimnou až po zápase v hospodě. "Jednou mě spoluhráčka po pár zápasech na turnaji smíšenek poslala pro šest piv a já říkal, že šest piv nepoberu. Co prý jsem to za chlapa, že nepoberu šest piv?! Vezmeš do každé ruky tři ucháče…," vzpomíná Richard a takových historek má v rukávu nespočet. Bere je s nadhledem. "Normálně jsem se jí zeptal, jak můžu vzít do levé ruku tři ucháče, když nemám prsty?" dodává nadšený sportovec.
Plzeňští Copajáwym letošní sezónu AVL v Plzni nevyhráli úplně s přehledem, v úvodu základní části se obhájci drželi nezvykle pozadu. Až poslední turnaj je posunul za od začátku vedoucí Rumboříky, ztráceli na ně však celých pět bodů.
Ve finále ligy Copajáwym zabrali a Rumboříky nakonec o dva body předstihli. Nicméně oba týmy budou západočeskou metropoli reprezentovat na celostátním finále 26. dubna v Praze.
"Té letošní výhry si cením víc, protože letos jsme nevyhrávali tak snadno, ale nakonec jsme to dokázali ubojovat. Ukázalo se, že jsme dobrá parta, která dokáže bojovat jeden za druhého," říká Richard Pytelka.
"Každý kdo někdy hrál nějaký sport ví, že se prostě občas nedaří a i když hrajete dobře, mají více štěstí soupeři. A to se stalo i nám. Nedělali jsme si z toho žádnou hlavu a nakonec se nám to povedlo zvrátit," doplňuje. Kromě vlastních chyb Copajáwym nejvíc potrápili právě Rumboříci, kteří posílili a příliš se ve hře nemýlili.
Na celostátním finále skončili Copajáwym loni jedenáctí, ačkoliv ambice měli po čtvrtém místě z roku 2012 vyšší. "Bylo by pěkné být konečně na bedně, ale všichni tam budou dobrý a víme, jak naše plány dopadly loni. Takže si to tam jedeme užít, nezranit se a zahrát si pěkný volejbal. Bohužel jedno zranění máme už teď a držím spoluhráči palce, ať mu ta operace kolene vyjde," uzavírá opora plzeňských vítězů.
