Z jeho hlasu je ještě po několika dnech znát, že se s tím, jak závod pro něj i pro ostatní české cyklisty dopadl, stále ještě nesmířil.
Jen pro připomenutí, co se vlastně stalo. Po téměř osmdesátikilometrovém úvodu, v němž peloton v poušti nasadil více než výletní tempo, se zhruba na 170. kilometru před cílem, poté, co se trať o 90 stupňů stočila, začali borci na špici opravdu závodit a najednou bylo všechno jinak.
Během několika kilometrů se peloton roztrhal na několik skupin a kdo nebyl v té první, už v této chvíli přišel o naději na dobrý výsledek. To platilo i pro Hačeckého, který nakonec z předepsaných téměř 260 kilometrů odjel zhruba 150 a závod vzdal.
„Je to frustrace,“ shrne stručně borec hradecké stáje, když dostane otázku, jak prožíval svůj premiérový start mezi silniční elitou, „kdyby člověk dojel na výkon, s tím by se nedalo nic dělat. Ale tam do toho vstoupily hlavně povětrnostní záležitosti.“
Pojďme to vzít od začátku. České družstvo vypadalo velmi nadějně, bylo vás šest, taktika byla dopředu daná.
To souhlasí, všechno se mělo jet na Zdeňka Štybara. Kdyby s ním vpředu zůstal Lojza Kaňkovský, mělo se to rozhodnout podle situace. Domluvili jsme se také, že nepojedeme do žádného úniku, protože to na tom větru vypadalo, že únik nemá vůbec žádnou šanci.
Co vedro?
To byla další věc. Při něm a při téhle vzdálenosti tělo reaguje úplně jinak, je tam větší intenzita. I proto jsme nechtěli jet do úniku, ale síly si nechat pro Zdeňka.
Začátek vypadal téměř idylicky. Sice jedna skupina ujela, ale peloton to nevzrušovalo, v některých chvílích dokonce tachometr ukazoval, že jeho čele jede průměrem kolem dvaceti kilometrů v hodině.
Tohle ovlivnilo právě vedro, k němu měli všichni strašný respekt. Proto se každý snažil co nejvíc pošetřit, kluci z některých týmů jeli v chladicích vestách a co nejdéle, dokud to bylo možný, se šetřili. Člověk byl v tomhle vedru od začátku dehydrovaný, neustále se snažil pít studené, proto se často jezdilo pro pití, což bylo i při tom tempu dost komplikovaný, protože si k autu musel dojet až dozadu. Šanci, aby přijelo k němu úplně dopředu, neměl.
Pak se to ale najednou kolem jedné zatáčky změnilo. Tušili jste, že to bude mít takový průběh?
Každý věděl, jak fouká a že se to otočí právě v zatáčce v poušti někde na 175. kilometru. A že bude hodně důležité, kdo tam jak najede. Buď z toho vytěží, nebo na tom prodělá.
Jaká byla vaše taktika pro tuhle chvíli?
My jsme byli domluvení, že tam chceme být co nejvíc vpředu. Ale proto, že jsme do ničeho nešli, nebyli jsme na úplném čele, ostatně kdy by to někdo v těch chvílích táhl, mohl by dopadnout ještě hůř. Klukům se tam ve finále podařilo najet docela slušně, chytli se Němců. Nikdo ale nepředpokládal, že Němci zaváhají tak, jak zaváhali, a že se do té čelní skupiny nedostanou.
Vy jste v té chvíli na čele nebyl, protože jste krátce předtím řešil technické problémy. Co se vám stalo?
Nějak jsme se šťouchali s Francouzi, došlo tam ke kontaktu, při němž se mi vypletlo přední kolo. Když jsem ho stačil vyměnit a vrátit se zpátky, právě když jsem přijel k balíku, zatočilo se doprava – a v té chvíli se ze mě stal divák. Od té chvíle se až do cíle jelo a vzadu už s tím nešlo nic dělat, tam už nebyla šance vrátit se zpátky dopředu.
Hlavně kvůli větru?
Přesně tak. Když se zatočilo, foukal boční, který to rozdělil, pak na cestě zpátky do Dauhá se jelo spíš po větru, takže to byl fofr.
Kde jste jel poté, co se peloton roztrhal?
Zůstal jsem ve třetí skupině.
Co jste věděl o dalších českých závodnících?
Jak jsem jel, míjel jsem Frantu Sisra, který prorazil přední kolo, když byl v pozici přímo za Zdeňkem Štybarem. S Lojzou Kaňkovským zase zatočil do škarpy Tony Martin, který se vyhýbal pádu. O ostatních jsem v podstatě nic nevěděl, bylo to rozházený, přicházely pády. Hodně i proto, že se každý hnal dopředu a chtěl to urvat, silnice neměla čistý okraj a padalo se opravdu hodně. A každý ten pád pole znovu dělil. Když se vpředu jede pětašedesát po větru a ustálenou rychlostí a vy na chvíli zabrzdíte, jak chcete dojet zpátky? Musel byste jet po rovině osmdesát. Navíc to máte v pelotonu namixované, jsou tam závodníci, kteří to tak umějí ve chvíli, kdy potřebujete tahat.
Zůstal jste tedy vzadu, jak to ve vaší skupině vypadalo?
Byli tam třeba i Angličané, kteří to před tou zatáčkou rozjížděli. A po několika kilometrech nikdo neměl vůli jet, všichni věděli, že pro tuhle skupinu je po závodě. Všichni se na to už vykašlali.
Věděl jste, jak na na tom v závodě jste a jakou máte ztrátu?
Tak to vůbec. Když takhle zůstanete vzadu, nic nevíte a v takových podmínkách je to už jen boj o přežití. Jedete bez pití, třeba padesát kilometrů se nedostanete k nové flašce, pijete vodu, která má padesát stupňů.
To asi není moc povzbudivé, kdy to pro vás skončilo?
Před příjezdem do města, kdy jsme měli odjeto asi 150 kilometrů, vlastně na konci pouště.
Nakonec jste se tak vedle větru a vedra nepotkal s dalším úskalím, s délkou závodu, na kterou nejste příliš zvyklý.
Nejsem, ale za normálních podmínek by s tím zase takový problém nebyl. Tohle extrém nebyl, ten přijde za rok, kdy se pojede 280 kilometrů a ještě v kopcích. Tam to bude trvat přes sedm hodin. tady se to i přes pomalý začátek stihlo pod šest.
Jaká to pro vás byla zkušenost?
Hlavně mě to mrzí, protože jsem se necítil špatně. Věřím, že kdybychom se tam někde se Zdeňkem Štybarem udrželi, tak se s tím dalo něco dělat i v té druhé skupině. Takhle to v ní táhli jenom Němci. Tenhle závod byl poziční, v danou chvíli se do první skupiny vešlo pětadvacet lidí, pak druhá dvacet třicet minut bojovala, aby se dotáhla, ale jak se přijelo do města, tam už to nesjela. Bohužel pro Zdeňka.
Pro většinu jezdců z vaší hradecké stáje sezona skončila, vás ale ještě ve Francii čeká evropský šampionát na dráze, kde pojedeTE s Martinem Bláhou závod v madisonu. S jakým cílem tam pojedete?
Chci si tam spravit chuť po Kataru. Kdyby člověk odpadl na výkonnost, tak si řekne, že byli lepší. Ale takhle tam je otazník, že to nebylo dobře vyřešené pozičně. Jak by to dopadlo, kdyby tohle nenastalo, je ale pochopitelně otázka jiná. Když se vpředu jede pětašedesát a vy na chvíli zabrzdíte, jak chcete dojet zpátky? Tenhle závod byl poziční, v danou chvíli se do první skupiny vešlo pětadvacet lidí.
