Vodu a bláto mít nemusím, říká jezdkyně

Praha - Kateřina Trojanová pochází z motoristické rodiny, která je zvyklá vyhrávat. Ve své době býval její otec Karel mezi tuzemskou elitou výtečný soutěžák. Starší bratr Karel se do současné absolutní české špičky vehementně tlačí, může už také tvrdit, že do ní patří. "Už to, že se mohu zúčastňovat velkých mistrovství, dvoudenních soutěží, je pro mě cenné," tvrdí čtyřiadvacetiletá jezdkyně, jediná, která v současnosti závodí v ryze ženské posádce u nás.

"Je to fyzicky i psychicky hodně náročné, je pro nás úspěch, že to dojedeme." Letos vedle sebe má Markétu Foglarovou, startuje v týmu Auto-ESA LukOil a jezdí třídu N2 do 1600 ccm s vozem Daewoo Lanos 1,6.

Soutěží čtyři roky, první navigovala, další tři řídí. První rok za závodním volantem považuje za svůj nejlepší. V sezoně 1999 získala prvenství v dámském poháru a také v juniorské kategorii v Itálii, úspěšně absolvovala Mitropa Cup.

"Loni jsme měli trošku problémy s autem, letos chceme co nejčastěji dojet." Problémy s autem v loňském roce představovalo několik havárií, potíže s převodovkou, mazáním vozu. "Letos na Valašské rallye nevydržela poloosa, protože se vytrhl silentblok z převodovky," popisuje závadu pohledem zkušeného profesionála. "Jsou to všechno takové věci, co se bohužel přihodí."

Nejvážnější havárii prodělala loni při Rallye Šumava. "Nemuseli bychom to popisovat," brání se. "Jestli byla jezdecká chyba? Stoprocentně, to je při havárii vždycky," tvrdí razantně. Asi třikrát se převalila 'přes boudu', tedy přes střechu. "Vůbec nic se nám nestalo. Zaplať Pán Bůh, pětibodové pásy, ochranná konstrukce, všechno bylo v pořádku." Jela snad na trojku, přesně to neví. "To stačí," tvrdí jistě. Stačí, soutěžní auto se při třetím rychlostním stupni snadno valí stovkou i rychleji.

Už se chce dívat jen dopředu, o haváriích se nemluví. Povedla se jí letošní Rallye Šumava, skončila osmá ve třídě, to se bere. "Byl tam i led, bylo to náročné," ví své. Valašská rallye ve Vsetíně pro ni skončila půl hodiny před půlnocí. "Ruplo to a nešlo s tím v zatáčce zařadit, motor se protáčí. Tak jsme skončily, auto jsme odstavily. Žádné plechy nekřupaly, vyloženě poloosa."

V Českém Krumlově znovu dojela do cíle. "To je pro nás tady veliký úspěch," tvrdí jistě. Petru Poulíkovi z jejího týmu LukOil se to nepovedlo, havaroval a odstoupil jako vůbec poslední ze 34 jezdců.

Kateřina Trojanová za sebou v celkovém pořadí nějaké muže nechala. Skončila celkově na 49. místě, sedmá ve třídě.

Přitom vodu, které bylo kolem Krumlova letos plno, mít nemusí, když je bláto, říká, že se rychlostní zkouška musí proklouzat. "Důležité je udržet se na silnici," tvrdí. Další víkend byla na rallyesprintu v Brně ve své třídě pátá.

Miluje i opravdové koně. Sama pečuje v současnosti také o hříbě. Jezdívala distanční dostihy, jakési maratony. "Jako malá jsem jezdila parkúry a dostihy poníků," připomíná. Když před posledním rallyesprintem v Praze o spolujezdkyni přišla, nebylo to proto, že by se pohádaly kvůli špatně čtenému itineráři. "Svezla se u nás na koni a spadla," krčila nevinně rameny a pokukovala po Markétě Foglarové.

"Daly jsme ranku v Bratislavě a občas jsou nepříjemné nějaké krizovky," říká Markéta Foglarová, už s relativně dobrým kotníkem. "Ani někdy nevíme, jak se z ní dostaneme." Raději na to nemyslí, raději obě závodí tak, aby viděly cíl. "Bez krizovek to ale nejde," ví své Kateřina Trojanová, už zase bydlící u svých čtyřnohých kamarádů.

Ale nebude to trvat dlouho a ve středu 27. června začne trénovat na Rallye Bohemia. Moc dobře si ten den pamatuje, datum by vysypala z rukávu i po probuzení v noci. Zatím nad vším nejspíš v jejím životě vedou koně pod kapotou či ve stáji.