Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Neteř má bronz. A teta Hilgertová už zase letí za oceán

Štěpánka Hilgertová | foto: AP

29 2014
Štěpánce Hilgertové je 46 let a 140 dnů. Byla na šesti olympiádách. A pozítří vyrazí do Spojených států na své sedmnácté mistrovství světa ve vodním slalomu. Její 17letá neteř Amálie ve středu vybojovala s kajakem bronz na Olympiádě mládeže v Nankingu. Jednou možná tetu nahradí.

Ale zatím ještě ne. Od Ameriky k Americe vine se podivuhodná cesta této ženy s nezměrnou vůlí. V létě 1988 mladičká Štěpánka po porodu syna Luboše debutovala v reprezentaci. V Československu stále vládli komunisté. Prvními mezinárodními závody, kam ji vyslali, byla série Světových pohárů v USA. 

„Letíme do Ameriky poprvé a naposledy, říkali jsme si. Doprava našich lodí byla tak strašně drahá, že jsme se rozhodli: Zpátky je vézt nemůžeme, necháme je na místě. Proto jsme vzali ty nejhorší tréninkové lodě, co jsme měli.“  Ta její byla podivně zapíchlá do vody a těžká 11 kilogramů, protože ji vyrobili z nejlevnějšího polyesteru. Žádný moderní lehký kevlar.

Rodina, u které nezkušenou vodačku ve Wisconsinu ubytovali, ji vzala do supermarketu. „Ty u nás tehdy ještě nebyly. Vyjukaně jsem koukala: Tady je to velké!“ Zato v peřejích tehdy s nevyváženou lodí závodila... „No, pod psa,“ vypráví. Vrátila se domů a šla do sebe. „Slíbila jsem si: Když už jezdím na světové závody, nechci na ně jezdit jen jako účastník a turista.“

Téhož léta v Nottinghamu senzačně poprvé vyhrála závod Světového poháru. Ale medaili z vrcholné akce dlouho ne a ne získat. Až přišla znovu Amerika. Rok 1996. Olympijské hry na bujné indiánské říčce Ocoee. „Jsem smolař, zase skončím pátá nebo šestá,“ říkala si Hilgertová. „Ale už jsem se nebála a klaplo to na zlato! Lidé mi konečně začali věřit,“ vzpomíná.

Dlouhá zlatá šňůra následovala. Potom se vytratila ze stupňů vítězů. Navždy? Kdepak. Letos vyválčila druhé a třetí místo v kláních Světového poháru. Nejstarší vodačka, která to kdy dokázala.

„Určitě nepatřím na světovém šampionátu mezi největší favoritky,“ tvrdí. „Ale ta pohárová umístění jsou povzbuzením. Klíčem ke všemu bude semifinále.“ To zredukuje 40 kajakářek na 10. „Ve finále se pak dost chybuje a i s jízdou, která není úplně brilantní, můžete mít medaili. Když postoupím, finále většinou jedu dobře.“

Víkendové mistrovství republiky na Lipně vynechá, už v sobotu odletí do New Yorku, kde v rámci aklimatizace stráví dva dny, načež se přemístí do dějiště šampionátu v Deep Creeku. Na marylandském kanálu, kde voda není tak dravá jako kdysi v Ocoee, ale občas líně bloudí v lagunách, bude rekordmankou v počtu účastí, už když stane na startu.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze