O rekordním ataku přemítali odbornici už před závodem. „Čas Honzy Kubisty z roku 1983 je hodně těžký na překonání,“ povídal bývalý slavný běžec na středních tratích Jozef Plachý, pátý půlkař z olympiády v Mexiku a Kubistův předchůdce na rekordní listině.
„Na druhou stranu teď má Holuša tři vodiče, to za nás neexistovalo. I když mu rekord přeju, fouká tady vítr. Takže nevím,“ pochyboval Plachý.
„Právě vítr může být rozhodující,“ přikyvoval atletický statistik Milan Urban. „Kubista měl tehdy ideální podmínky, bylo teplo a bezvětří,“ připomněl srpen 1983 v Praze na zaplněném Strahově, kde se domácí maximum zrodilo v památném souboji českého běžce s Jugoslávcem Zdravkovičem při finále B Evropského poháru družstev. Národní rekord tehdy překonal i Zdravkovič.
Odtáhl závod i Amanovi
Jak probíhá příprava tak důležitého závodu? „Organizátoři mě oslovili dva týdny před mítinkem. Mým úkolem bylo běžet osmistovku v čase 1:54 minuty, což pro mě nebyl problém,“ říká vodič Pavlíček, Holušův kolega z Dukly a semifinalista „půlky“ při halovém ME v Praze, který má osobní rekord 1:48,94. „Nejtěžší bylo běžet obě kola rovnoměrně, což se povedlo - první kolo bylo za 56, druhé za 58 vteřin,“ popsal student politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Pavlíček je známý právě tím, že umí udržet tempo, proto je v oboru „pacemaker“ vyhledávaným pomocníkem. „Už jsem něco závodů odtahal,“ připomněl svěřenec trenéra Michala Nováka. Například při Zlaté tretře 2013 odtáhl první pětistovku půlkaři Mohammedu Amanovi z Etiopie, který závod vyhrál v super čase 1:43,67 a o několik týdnů později se na šampionátu v Moskvě stal mistrem světa.
Vyhrávat je výnosnější
V pondělí večer se rodák z Prahy rmoutil, že Holušův pokus nevyšel. „Byl jsem přesvědčený, že na to má, signalizoval to jeho pár dní starý osobní rekord na míli 3:56,39 z Eugene. Bohužel další dva vodiči předepsané tempo nevydrželi, na čemž měl zřejmě podíl vítr, navíc Kubu kolo před koncem zbrzdila kolize se soupeřem. Mrzelo mě to hlavně kvůli němu, snažil jsem se zbytečně,“ litoval.
Svoji odměnu, blíže nespecifikovanou, však od organizátorů dostal. „Ale auto si za ni nekoupím, ani motorku,“ usmíval se běžec, který si podobně přivydělává na závodech v Rakousku či Německu. „Myslím ale, že vyhrávat závody je mnohem výnosnější. Ty, které rozbíhám, proto beru jen jako dobrý trénink - nechci se zařadit do celoživotní role pacemakera,“ má jasno.
