Josefa Macháčka nikdo nepřekonal a hned tak nepřekoná. Již několik let říká, že se na Rally Dakar v sedle čtyřkolky nevrátí. Je toto opravdu definitivní tečka za jeho dakarskou čtyřkolovou kariérou?
"Do Afriky nebo Ameriky se už na čtyřkolce nevrátím," potvrdil v jedné z odpovědí Macháček. "Ale kdyby někdo pořádal závod v Austrálii, budu první přihlášený. A na čtyřkolce!"
odpovědi Josefa Macháčka zde |
Jak na vás působil premiérový Dakar v Jižní Americe?
Je asi příliš brzy na nějaké bilancování. Vždy, když se Dakar přiblíží k poslední etapě, je veselo i smutno zároveň. Každý má strach, aby se něco nepokazilo, aby neudělal nějakou fatální chybu. Poslední etapa byla stejně jako ta první pekelně rychlá a nebezpečná a já se soustředil hlavně na to, abych se dostal až do cíle. Zatím jsem plný dojmů, zážitků a nedokáži je ještě objektivně vyhodnotit.
Máte za sebou mnoho Dakarů v Africe. Když porovnáte závod na africkém a jihoamerickém kontinentu, který se vám líbí víc?
To se nedá srovnat. V Africe chybí diváci a lidi kolem tratí. Působí na vás pocit samoty a ztracení. Nikdo vám neporadí cestu, navigace je v mnohých případech složitější. Tady v Jižní Americe je hodně lidí, hodně cest. Určitě se zde najdou také krásná a zajímavá místa, ale ne taková jak v Africe. Já tedy dávám přednost jednoznačně Africe.
Rallye Dakar jste na čtyřkolce vyhrál již po páté. Které z těchto vítězství bylo pro vás nejnáročnější?
Asi to v roce 2007. Po prvním odpočinkovém dni se obvykle dostanu do vedení a pak už se jen stresuji, abych ho udržel. Hlavně aby nevypověděla službu technika. Na každý závod mám dobré i špatné vzpomínky. Jsem rád, že i ve svých letech dokážu porazit o mnoho mladší soupeře. Těžím z mých zkušeností a snažím se vyvarovat jezdeckých chyb, ty se neodpouštějí při žádném závodě.
Říká se, že letošní ročník byl velmi nebezpečný zejména pro motorkáře a čtyřkolkáře. Co si o tom myslíte vy?
Naprosto s tím souhlasím. Potvrdilo se to i v poslední etapě, kdy se v podstatě nedalo závodit a jezdci byli limitováni prachem, který se vířil za koly jejich soupeřů. Bylo zde i hodně vegetace a cesty byly velmi úzké, povětšinou je ještě lemoval plot z ostnatého drátu. Troufnu si říci, že padesát procent havárií zde na Dakaru, bylo hlavně kvůli zhoršené viditelnosti v prachu.
Máte nějakou závodní taktiku?
Od Roku 2003 mne do poloviny závodu naprosto nezajímá rychost, ale pouze to jak se vytlučou moji soupeři. Určitě bych je raději porazil v čistém boji, ale i výsledky v první polovině závodu ukazují, že s nimi dokážu držet krok. To, že udělali jezdecké chyby, nebo jim vypověděla službu technika, to mohlo samozřejmě potkat i mne. K Dakaru to prostě patří a je potřeba mít také trošku závodnického štěstí.
Máte za sebou sedm Dakarských klání. Budete v Dakarském dobrodružství pokračovat?
Ne. Tohle byla krásná tečka za mým působením na Dakaru na čtyřkolce. Páté vítězství, poprvé v Jižní Americe. Projel jsem se na čtyřkolce od Atlantického oceánu k Pacifiku a zpět. Opravdu tento Dakar považuji za poslední. Konec mé čtyřkolové kariéry zde, nikoli na evropském mistrovství. Rád na Dakar pojedu znovu, ale třeba v roli manažera. Budu předávat zkušenosti jiným, mladším jezdcům. Jsem rád, že dokážu postavit techniku, která tento náročný závod zvládne. Důkazem je i Olin Bažina, který jel na čtyřkolce, kterou měl ode mne pronajatou. Ačkoli s ježděním na čtyřkolkách neměl téměř žádné zkušenosti, Dakar dokončil a vůbec ne špatně, na páté pozici. Jsem tomu skutečně rád.
