"Nahoře ještě něco je, co kouká na spravedlnost. Ale v tu chvíli jsem se ani nemohl podívat na Marka Stromského, co jel Amanta," přiznal Bartoš. "Když jsem ho viděl... To se nedá popsat, co musel prožívat."
Nemrzí vás, že jste si nemohl vychutnat vítězství na dráze?
Když jsem projížděl cílem, tak jsem nevěděl, že Amant neprojel točným bodem. Dozvěděl jsem se to od šéfa, pana Váni, který projel cílem a v tu chvíli mi hlásil, že mi gratuluje. Snažím se zapomenout to, že jsem projel cílem druhý. Jen možná Sixteen nebude mít tak hezké fotky.
A jak vám bylo, když jste měl jistotu vítězství?
Projela mnou ohromná vlna radosti. Měl jsem špatný den, a najednou se to obrátilo. Šestkrát jsem jel, a nejen že jsem nevyhrál, ale ani jsem netrefil tabuli. Dvouletý syn na mě po prvním dostihu volal Tati, tati, a pak už nic. Asi byl naštvaný, že jsem nevyhrál. Po Velké jsem mu mohl dát pusu.
Mohl jste tedy slavit jako před dvěma roky, kdy jste vyhrál s Decent Fellowem.
Tehdy to byla euforie, skákal jsem v sedle. Takový pocit jsem dneska neměl. Ale je to úžasné, vyhrát Velkou. A díky tomu, že jsem u pana Váni, tak jsem možná načal sérii. Mám už druhé vítězství. Zkusím ho potrápit a budu ho dohánět.
Vy jste měl už podruhé štěstí, zato pod Markem Stromským loni uhynul Cieszymir a letos přišel o výhru kvůli drobné chybě. Je vám ho líto?
Markovi vzkazuju, ať to nevzdává, je to výborný jezdec. Hodně poctivý kluk a dobrý kamarád. Ať to nějak skousne a jede dál.
