Desetibojař Tomáš Dvořák by byl radši, kdyby se nemusel uklánět obecenstvu jako vítěz ankety Sportovec roku. Jenomže v novinářském hlasování jasně vyhrál. Dostal korunu pro vítěze, kterou po vyhlášení ukryl v prosté krabici, na níž byla propisovačkou napsána číslice 1999. "Nejlepší by bylo postavit vedle sebe deset lidí, poděkovat a říct, že to jsou nejlepší sportovci republiky," řekl Dvořák.
Vám vadí, že jste vyhrál?
Celý večer je příjemná záležitost. Jsem rád, že jsem tu byl. Vidím lidi, které jsem celý rok nepotkal. Ale zavání to sportem. Člověk kouká spíš na ty kolem sebe. Je těžké vedle sebe postavit kanoistu, lyžařku, hokejisty, atlety. Nebyl bych zklamaný, kdybych skončil pátý.
Máte za sebou skvělý rok, jste mistr světa, vytvořil jste světový rekord. Pomohlo to vašemu sebevědomí?
Naštěstí mám velice rozumného trenéra, který mě staví na zem. S tímhle problém nemám.
Stalo se letos něco, co vás zklamalo?
Já měl takový pohodový rok. Na jazyku nic nemám. Ani jsem se nenaštval. Doufám, že mi to do Silvestra vydrží.
Příští rok vás čeká olympiáda v Sydney. Co musíte udělat, aby byla sezona tak úspěšná jako ta minulá?
To bych tedy taky rád věděl. Důležité bude, zda vydržím zdravý. Aspoň tak jako v téhle sezoně. Teď jsem dost zbořený. V pátek jsem se vrátil z tréninkového kempu v Austrálii. Tělíčko dostalo pěkně zabrat. Vystoupil jsem z letadla a připadal si jak Kingkong, jak jsem měl oteklé nohy.
Co pro vás znamenají olympijské hry?
Děsně se těším. Bude to dlouhý rok, ale zajímavý. Olympiáda je pro všechny sportovce magnet. Je to mela, skvělé výkony, úplně jiná atmosféra. V tréninku ale nebudu vymýšlet extrémy, i když to bude extrémní sezona.
Vyměnil byste tenhle rok za zlato v Sydney?
Vyměnil nevyměnil. Já jsem bojovník, žádný vekslák. Budu se snažit, aby příští rok byl stejně dobrý jako letošní.
Kvůli vyhlášení ankety Sportovec roku jste o pět dní zkrátil pobyt na předolympijském kempu v australském městě Wollongong City, kde byla kompletní reprezentace. Nelitujete?
Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Když jsme s Ludmilou Formanovou odjížděli, padaly návrhy, kdo kolik zaplatí za naše letenky. Byli jsme tam dlouho a všem nám to trochu lezlo na nervy.
Jak se díváte na to, že se lidé místo oslav zajímají spíš o příští sezonu?
To je normální, že se dívají do budoucnosti. Sezona 1999 je dál než příští. Za necelý měsíc zahajuji v hale.
Kolik závodů vás v roce 2000 čeká?
Jsou to dva sedmiboje, jeden v poslední lednový víkend v Tallinnu a pak halové mistrovství Evropy v Gentu. Když budu zdravý, budu brát halovou sezonu smrtelně vážně. V létě mám tři desetiboje. První červnový víkend závodím v Götszisu, poslední červencový v Tallance a v září je olympiáda. Budu muset přípravu rozdělit do tří částí a připravit se na každý závod zvlášť.
Chtěl byste se na olympiádě utkat s Američanem O´Brianem, kterému jste v červenci sebral světový rekord? Prohlásil, že jako první překoná hranici 9000 bodů.
Byl bych rád, kdyby přijel. Když jsme spolu závodili, byl jsem buď strašně mladý, nebo strašně zraněný. Kdyby dostál svému slovu a připravil by se, byl by to velice zajímavý souboj. Jenže on je velkohubá osoba, vždycky něco řekne a pak si za tím nestojí.
Bude to váš největší soupeř?
Strach z něj nemám, ne že bych neměl důvod. V Austrálii byl s námi Američan Huffins a nedokázal mi říct, jestli O´Brian po zranění sportuje. Ale on není jediný. Předpokládám, že v Sydney budu závodit ve čtyřicetičlenném poli. Nesoustředím se jen na O´Briana, ale i na všechny ostatní. Pro mě je hlavně důležité porazit sám sebe. Takhle už to provádím několik let. Zápasím sám se sebou. Hraji si s bodíky, ne s umístěním.
Budete se snažit vylepšit skok o tyči, vaši slabou stránku?
Rezervy nejsou jenom v tyčce. Ale už jsem udělal jeden krok. Začal jsem se připravovat s Boleslavem Paterou, trenérem tyčkařek. S dosavadním trenérem Pavlem Slukou jsme se rozešli, protože má moc práce jako funkcionář, stala se z něj kancelářská krysa. Letos nebudu moc v Čechách a Patera na soustředění jezdí. Uvidíme, jaké to přinese výsledky.
Jak budete slavit Silvestra?
Bude to dost hektické. Prvního ledna v poledne odlétáme i s rodinou na Kanárské ostrovy. Jedu se tam před halovou sezonou trochu ohřát. Loni se mi to vyplatilo. Odjel jsem zrovna v období, kdy v Praze všichni onemocněli a vydrželo jim to dva měsíce.
Letos jste hodně času strávil na cestách bez rodiny, to asi není příjemné.
Děti mi dělají radost každý den, když mě zrovna nevzbudí v pět hodin ráno. Přimlouval jsem se, aby s nám jely do Austrálie. Ale když jsme pak čekali na letadlo v Kuala Lumpur, blahořečil jsem si, že tam nejsou. Příští rok je ale neopustím.
Stihl jste pro ně v Austrálii koupit dárky?
Chtěly klokana, ale rychlejší byl děda. Já mám pro ně koaly. Ne živé, ti by dostali hodně zabrat.
Vám vadí, že jste vyhrál?
Celý večer je příjemná záležitost. Jsem rád, že jsem tu byl. Vidím lidi, které jsem celý rok nepotkal. Ale zavání to sportem. Člověk kouká spíš na ty kolem sebe. Je těžké vedle sebe postavit kanoistu, lyžařku, hokejisty, atlety. Nebyl bych zklamaný, kdybych skončil pátý.
Máte za sebou skvělý rok, jste mistr světa, vytvořil jste světový rekord. Pomohlo to vašemu sebevědomí?
Naštěstí mám velice rozumného trenéra, který mě staví na zem. S tímhle problém nemám.
Stalo se letos něco, co vás zklamalo?
Já měl takový pohodový rok. Na jazyku nic nemám. Ani jsem se nenaštval. Doufám, že mi to do Silvestra vydrží.
Příští rok vás čeká olympiáda v Sydney. Co musíte udělat, aby byla sezona tak úspěšná jako ta minulá?
To bych tedy taky rád věděl. Důležité bude, zda vydržím zdravý. Aspoň tak jako v téhle sezoně. Teď jsem dost zbořený. V pátek jsem se vrátil z tréninkového kempu v Austrálii. Tělíčko dostalo pěkně zabrat. Vystoupil jsem z letadla a připadal si jak Kingkong, jak jsem měl oteklé nohy.
Co pro vás znamenají olympijské hry?
Děsně se těším. Bude to dlouhý rok, ale zajímavý. Olympiáda je pro všechny sportovce magnet. Je to mela, skvělé výkony, úplně jiná atmosféra. V tréninku ale nebudu vymýšlet extrémy, i když to bude extrémní sezona.
Vyměnil byste tenhle rok za zlato v Sydney?
Vyměnil nevyměnil. Já jsem bojovník, žádný vekslák. Budu se snažit, aby příští rok byl stejně dobrý jako letošní.
Kvůli vyhlášení ankety Sportovec roku jste o pět dní zkrátil pobyt na předolympijském kempu v australském městě Wollongong City, kde byla kompletní reprezentace. Nelitujete?
Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Když jsme s Ludmilou Formanovou odjížděli, padaly návrhy, kdo kolik zaplatí za naše letenky. Byli jsme tam dlouho a všem nám to trochu lezlo na nervy.
Jak se díváte na to, že se lidé místo oslav zajímají spíš o příští sezonu?
To je normální, že se dívají do budoucnosti. Sezona 1999 je dál než příští. Za necelý měsíc zahajuji v hale.
Kolik závodů vás v roce 2000 čeká?
Jsou to dva sedmiboje, jeden v poslední lednový víkend v Tallinnu a pak halové mistrovství Evropy v Gentu. Když budu zdravý, budu brát halovou sezonu smrtelně vážně. V létě mám tři desetiboje. První červnový víkend závodím v Götszisu, poslední červencový v Tallance a v září je olympiáda. Budu muset přípravu rozdělit do tří částí a připravit se na každý závod zvlášť.
Chtěl byste se na olympiádě utkat s Američanem O´Brianem, kterému jste v červenci sebral světový rekord? Prohlásil, že jako první překoná hranici 9000 bodů.
Byl bych rád, kdyby přijel. Když jsme spolu závodili, byl jsem buď strašně mladý, nebo strašně zraněný. Kdyby dostál svému slovu a připravil by se, byl by to velice zajímavý souboj. Jenže on je velkohubá osoba, vždycky něco řekne a pak si za tím nestojí.
Bude to váš největší soupeř?
Strach z něj nemám, ne že bych neměl důvod. V Austrálii byl s námi Američan Huffins a nedokázal mi říct, jestli O´Brian po zranění sportuje. Ale on není jediný. Předpokládám, že v Sydney budu závodit ve čtyřicetičlenném poli. Nesoustředím se jen na O´Briana, ale i na všechny ostatní. Pro mě je hlavně důležité porazit sám sebe. Takhle už to provádím několik let. Zápasím sám se sebou. Hraji si s bodíky, ne s umístěním.
Budete se snažit vylepšit skok o tyči, vaši slabou stránku?
Rezervy nejsou jenom v tyčce. Ale už jsem udělal jeden krok. Začal jsem se připravovat s Boleslavem Paterou, trenérem tyčkařek. S dosavadním trenérem Pavlem Slukou jsme se rozešli, protože má moc práce jako funkcionář, stala se z něj kancelářská krysa. Letos nebudu moc v Čechách a Patera na soustředění jezdí. Uvidíme, jaké to přinese výsledky.
Jak budete slavit Silvestra?
Bude to dost hektické. Prvního ledna v poledne odlétáme i s rodinou na Kanárské ostrovy. Jedu se tam před halovou sezonou trochu ohřát. Loni se mi to vyplatilo. Odjel jsem zrovna v období, kdy v Praze všichni onemocněli a vydrželo jim to dva měsíce.
Letos jste hodně času strávil na cestách bez rodiny, to asi není příjemné.
Děti mi dělají radost každý den, když mě zrovna nevzbudí v pět hodin ráno. Přimlouval jsem se, aby s nám jely do Austrálie. Ale když jsme pak čekali na letadlo v Kuala Lumpur, blahořečil jsem si, že tam nejsou. Příští rok je ale neopustím.
Stihl jste pro ně v Austrálii koupit dárky?
Chtěly klokana, ale rychlejší byl děda. Já mám pro ně koaly. Ne živé, ti by dostali hodně zabrat.
