Po kolika letech se objevil ve Velké pardubické modrý dres s červenou šerpou, tedy v barvách Hřebčína Albertovec?
Stoprocentně to nevím, už je to dávno. My žijeme spíše budoucností. Pokud si ale správně vybavuju, tak to byla v roce 1990 klisna Rhode. Ta ale neuspěla.
Připomeňte vaše úspěšné koně.
Náš Mor vyhrál Velkou pardubickou v letech 1974 a 1975, o rok později zvítězil náš Limit. Mor startoval v Pardubicích šestkrát a vždycky skončil na stupních vítězů. Ke dvěma prvenstvím si připsal dvě druhá i dvě třetí místa. Albertovští koně startovali ve Velké pardubické od roku 1955.
Jenže v posledních patnácti letech hřebčín skomíral. Oživili jste ho teprve v posledních dvou letech. Je pro vás současný Klipův úspěch vzpruhou a povzbuzením?
Samozřejmě. Po tolika letech začínat z ničeho je těžké. Navíc přáním všech lidí, kteří dělají s koňmi, je dostat se do Velké pardubické. A znáte to – mnoho povolaných, málo vyvolených. Nám se to však znovu povedlo.
Klip skončil na pátém místě. Jste spokojeni, nebo si říkáte, že to mohlo skončit ještě o trochu lépe?
Vždycky to může být lepší, ale taky horší. Když ze sedmnácti startujících devět koní nedojde do cíle, ukazuje to na náročnost dostihu. A v Pardubicích bývá takřka pravidlem, že polovina startovního pole skončí předčasně. Jsme spokojení.
Kdy jste začal věřit, že by to mohlo dobře dopadnout?
Jak říkám, už když jsem Klipa vybíral.
A při dostihu?
Když jsme znovu začínali, vytkl jsem si jako cíl mít aspoň jednoho koně ve Velké pardubické. A taky jsem říkal, že když bude do pátého místa, budu nesmírně spokojený. Vyšlo mi to. Klip měl začátek výborný, potom ale přišla kolize na velké vodě. Šel na nos, už jsem myslel, že to nezvládne. Odřená huba a nozdry mu nepřidaly v dalším průběhu dostihu, ale Klip ukázal úžasný závěr. Bude-li zdráv, má šanci příště. Snad budeme zase sedlat vítěze.
Byl jste hodně nervózní?
Nervózní ano, ale trenér Milan Theimer byl více.
Neměl jste strach, když Klip dlouho vodil startovní pole?
On je nerad mezi koňmi, na začátku dostihu zvlášť. Víc sil by ho stálo, kdyby se měl takzvaně prát s jezdcem. Musím pochválit žokeje Jaroslava Myšku, danou taktiku stoprocentně splnil.
Sledovali Klipův výkon i lidé ve Štěpánkovicích?
Štěpánkovice tím žijou, přišly nám stovky esemesek. Třeba žokej Marek Stromský, který s koněm Eliškou Přemyslovnou Velkou pardubickou nedokončil, je ze Štěpánkovic a učil se u nás. Štěpánkovičtí mají povědomí o dostizích dobré.
Bude nějaká oslava?
Snad mírná. V neděli jsme šli na večeři. Musíme si říct, co dál.
Pro mnoho lidí bylo překvapením, že se prosadil kůň z Albertovce. Chystáte návrat do dostihů?
Je to náročné, hlavně finančně. Naštěstí s námi spolupracují dávní přátelé. Třeba František a Radek Holčákovi, Václav Chaloupka, Milan Theimer. U trenérů máme sedm koní. Možná jednou bude stáj u nás a budeme tu mít i svého trenéra.
Nezvyklé také je, že uspěl kůň, který dostihy sedm let neběhal a věnoval se závodům všestranné způsobilosti.
Teď je to nezvyklé, ale za našich mladých let to tak bylo. Třeba Mor běhal taky military. Koně, kteří dělají všestrannost, mají srdce, jsou samostatní, umí skákat.
Dočká se Klip nějaké odměny?
On si teď musí odpočinout, dostat se na nohy. V Pardubicích se v neděli zaběhl čtvrtý nejlepší čas v historii a bylo to i jeho zásluhou. Ale s trenérem jsme domluvení, že pokud bude zdravý, bude Klip v sobotu v Albertovci. Máme tu Hubertus, takovou slávu na závěr sezony. Takže se určitě dočká odměny, navíc se na něj budou moct podívat lidi.
